Červenec 2011

Drsná země

31. července 2011 v 16:02 Velká Británie
Jemná whiskey
Vim jistě, že je to ve Skotsku, ale na město si bohužel už nevzpomenu ... každopádně ten pohled je vážně nádhernej


It all ends

30. července 2011 v 22:04 FanArts
No jo, holt jsem nebyla na premiérách a tak podobně, takže jsem obě půlky posledního Pottera viděla včera a dneska večer. Je fakt, že knížku jsem četla už asi před dvěma lety, takže jsem nepamatovala všechno slovo od slova, ale ve filmu mě rozbrečely stejné momenty jako v knížce (Snape T___________T), jen s tím rozdílem, že tentokrát už jsem to čekala. Celkově vzato se mi obě dvě části líbily. Když si vzpomenu, jak jsem ze začátku HP nesnášela a pak přes vánoční prázdniny zhltla tři ze čtyř dílů, které jsem dostala, je to takové ... zvláštní. No nic, všechno jednou končí. Jen mám chuť se kouknout na trojku a čtyřku, kvůli Klofanovi a kvůli Bartymu


Zdroj: Ayame

Slavný odjezd, neslavný návrat aneb Advík 2011

29. července 2011 v 18:39 Historie conů, slezin a jiných akcí
Jop, už nejsem v Praze, nýbrž doma v posteli a potím se (idylka, což?) Ale vezmu to hezky popořádku.


Včerejšek probíhal asi nějak takhle - Lipany, Bílá hora, tady se furt jenom čeká! Poté, co naše sedmičlenná grupa dorazila na Chodov, jsme si zavzpomínali na komunismus a asi dvě hodinky jsme čekali jen na registraci. Jedinou výhodou té fronty bylo, že v ní člověk byl vidět, takže mě chytla Adiira a o pár metrů dál jsem mohla prohodit pár slov s Kadet (kdybyses viděla, ten pohled neměl chybu XD) Další metou bylo vystát si registraci na ubytování a především dostat se k ubytování vzdáleného pouhých 2,5 kilometru od místa konání, což je přeci naprostá nádhera. Člověk měl dvě možnosti - buď jít pěšky nebo absolvovat sardinkoidní jízdu v autobuse. V základce po našem příjezdu už byly tělocvičny samozřejmě plné, stejně tak i chodby, ale nakonec se nám podařilo dostat flek ve třídě u orgů. Ani nevím, kdy jsem usnula, ale když jsem se ráno vzbudila, kromě totálně zmučených zad jsem věděla, že takhle zkrátka ne. Kanušce bylo blbě už den předem, takže jsme si s vysokou pravděpodobností přes noc vyměnily informace. Tak jsme se sbalily a dolezly na vlak domů. Dorazila jsem asi ve dvě a vzbudila se před hodinou.

A tak skončila má první zkušenost s Advíkem, sice krátká, ale i tak. Jsem moc ráda, že jsem viděla naživo již zmíněnou Adiiru a Kadet, že jsem poznala Miwako a z toho, že mě poznala Melody, jsem byla na větvi ještě po zbytek večera ^^ Víte, jsem většinou zvyklá, že jsem to já, kdo poznává lidi a většinou je v až posvátné úctě pozoruje, takže jsem vážně byla překvapená a potěšená zároveň, obzvlášť od někoho tak roztomilého :3

Bylo by to víc fajn, kdybych takhle nezkapala, ale na druhou stranu mám zjištěno, že davy lidí napěchované v opravdu o dost menších prostorech nějak nejsou můj šálek čaje. Zlatý AkiCon, tam se člověk aspoň mohl pohybovat.

Tak, toť vše a já si jdu pustit Pottera, ať si doplním mezery ve vzdělání


Count shadows

28. července 2011 v 10:30 Allons-y!
Berte to jako dáreček na rozloučenou ;)


Sakura universe

27. července 2011 v 15:14 Ostatní věci
Nádhera ... nepopsatelná nádhera *_________*


Vrcholné stádium fangirlismu

27. července 2011 v 10:05 Paranormální (z)jevy
Ani mobil nezůstal ušetřen ^^

Vyzvánění ... Voodoo Child
Tón sms ... Tardis noise
Tón budíku ... DOOWEEOOOOOOH


Blázen? Ale kdepak :) Jen jsem zvědavá, co budu dělat, až mi někdy v noci přijde sms a já budu mimo :D

Fright Night: Peter Vincent Clip

26. července 2011 v 15:17 Bílé plátno Underlandu
No, řekla bych, že právě prožívam moment kapitána Jacka *q*


Are you happy?

25. července 2011 v 16:38 Allons-y!
Ano, vim, že v tomhle případě je přebyta jakákoliv rysová výjimečnost, ale já jsem z toho naprosto unešená


Navoněná zdechlina

25. července 2011 v 10:45 Téma týdne
Pokud se vám název článku s ničím nespojí, tak by bylo na místě ho trochu osvětlit. Vypůjčila jsem si ho jako část názvu knihy od Oliviera Toscaniho, jehož plné znění je Reklama je navoněná zdechlina. Pokud vám jméno tohoto pána nic neříká, zkuste si najít fotky z reklamních kampaní firmy Benneton.

Pronásledují nás prakticky všude. Křičí na nás z billboardů, novin, televize a internetu. Snaží se nás přesvědčit o tom, že to a to je zkrátka nejlepší a vlastně nám vůbec nic nevnucují a vůbec se nás nesnaží ovlivňovat *ironie* Ano, vážně reklamy nemám ráda, ale na druhou stranu chápu, že konzumní společnost se bez nich neobejde. Bohužel.

Co mě však dokáže téměř spolehlivě vytočit jsou reklamní spoty prakticky každých patnáct minut v průběhu filmu. Pak se člověk nemůže divit, že je film najednou záhadně delší. Našla jsem v nich jen jedno pozitivum. Člověk si může odskočit nebo si přinést pití nebo něco na zub. Ale přeci jenom by to stačilo jednou nebo dvakrát ...

Nevím, jestli to je jenom můj subjektivní pocit, ale především televizní reklamy jsou čím dál tím pitomější. Těch vtipných nebo aspoň nějak zajímavých je sakramentsky málo. Jedna z těch, které nikdy neztratí své kouzlo, je pro mě jednoznačně vánoční Kofola a "žahnutý žuby naholu" a ze současnosti mě zaujaly vodafonské kecky (volej vede ^^) Tyhle reklamy se mi líbí i z toho důvodu, že jsou zkrátka české, ne takové, které můžete vidět prakticky v každé zemi, akorát s jiným dabingem.

Na závěr bych se chtěla zeptat vás: Jaká reklama, popřípadě reklamy, vás štvou úplně nejvíc? Jsem zvědavá, jestli se shodneme ;)


Zálesačky v akci

24. července 2011 v 21:44 Vše kolem Tweedledee
Chtěli jste fotky, tak tady jsou ^^ Vážně se šíleně těším na další :)


A pak že jsou vysokoškoláci nepoužitelní

24. července 2011 v 16:56 Historie conů, slezin a jiných akcí
Áno, před chvílí jsem se (z)vrátila z chatičky a bylo to jedním slovem BRILANTNÍ ^^

Přítomny jsme byly tři, čili Saku jakožto budoucí úča, Kyoko jakožto budoucí ergoterapeutka a Moriis jakožto budoucí bioložka (krásná sestava, že? ^^) Pokud byste si myslely, že tři vysokoškolské dvacítky jsou naprosto nepoužitelné, tak to jste vážně na omylu.

Za víkend se nám podařilo jednou přetopit krb, takže nám v kuchyni skrz strop stříkala horká voda a mírně nás zaplavila, nařezaly a naštípaly jsme si dříví bez ztráty jediného prstu, na podložkách vyskákaly asi tak tři kila (duely jsou dokonalá věc, hlavně když jste začátečník a nastavíte si tu nejtěžší úroveň :D), došly jsme si na výlet do Úštěku, vypily nějaký ten zahřívací rum z mé krásné placatky, láhev kokosového likéru v Piňa Coladě a láhev ginu s tonikem (poslední zbytek jsem dopíjela samozřejmě já dneska dopoledne, protože ostatní buď nechtěli nebo nemohli), k obědu si ukuchtily špagety se strašně dobrým domácím zbrufem a k večeři pak naprosto famózní česnekovku, po večerech jsme buď mastily nejrůznější karty nebo koukaly na filmy (dokonalá Univerzální uklízečka a klasiky jako Holky to chtěj taky nebo Prci prci prcičky) a víte co? Bylo nám skvěle. Rovnou jsme se shodly, že podobné akce by se rozhodně měly pořádat častěji a určitě bude následovat repete. Tentokrát už snad i se Sayou, to pak bude ještě jednou taková sranda (a to bude snad i nějaký ten tabáček, který nám jako jediný chyběl k té pohodě a klídku ;)

Nerada bych to zakřikla, ale po dlouhé době mám zase pocit, že mám opravdové kamarády a nejsem sama. Díky, dámy ♥


Tak takhle to tedy bylo ... a teď mě omluvte, jdu se odvšivit, neb na venkovní sprchu jsem fakt neměla koule :D
Když se mi bude chtít, tak pak možná přihodím pár fotek, až si je ještě vyčenžujeme s Moriisem

Čas udělat dětem pápá

22. července 2011 v 13:42 Herald z roku 2011
It's friday, friday a to znamená jednu jedinou věc, na víkend odjíždím s dámami hezky do přírody na chatu, sice v bohužel menším složení a jinam (místo do hor hezky do Úštěku), ale přece :) Venku je sice divně, ale pod střechu neprší ;)

Takže se tu mějte hezky a v neděli nazdar


Jen tak pro dokreslení atmosféry :D

Jediná kapka v moři

22. července 2011 v 10:10 Herald z roku 2011
Tohle počasí už se mi vážně nepáčí. Až moc mi připomíná podzim, na který teď rozhodně nechci myslet, když ještě ani není konec července. Hlavně to celodenní šero mě dost rozčiluje ... ale co se dá dělat.

Heh, příští týden už je Advík a já jsem až děsivě klidná, což u mě vážně nebývá zvykem. Není to tak, že bych se netěšila, těším se, že snad konečně uvidím pár lidiček, které zatím znám jenom virtuálně, ale zkrátka to zatím nějak nehrotím. Ale bojím se toho, že až to hrotit začnu, pak to teprve bude děsivé ^^"

Všimli jste si, že už prakticky vůbec nechodím na icq? Když si vzpomenu na doby, kdy to byl prakticky první program, který jsem otevírala po zapnutí počítače, tak je to docela paradox. Maximálně se občas podívám na skype, ale taky to není moc často. Konečně jsem si došla k tomu, že si s lidmi radši někam zajdu živě než virtuálně. Snažím se změnit pár svých povahových rysů a zatím se mi to docela daří..

No, koukám, že nějak blbne administrace, tak to radši utnu a budu ráda, když se mi to zveřejní.


Epica - Unleashed

20. července 2011 v 19:41 Gramofon Underlandu
Hraje mi tu až podezřele často ... ty vejšky, ty božský vejšky! ♥


Play Dead

20. července 2011 v 10:25 Ostatní věci
Přesně tahle dokonalost tam visí ;)


Metal, Šmajdalfe, metal!

20. července 2011 v 9:32 Historie conů, slezin a jiných akcí
Aktuální stav - a chčije a chčije ... přitom celou noc nespadla ani kapka a přesně v 4:45 začal řvát první pták. Ale to je jen tak mimo.


Včera v podvečer jsme se Sayou nasedly na osobáček, vylodily se v Ústí na hlaváku a zapadly do podniku s názvem Rock Bar Drum. Modrý interiér, na stěnách xichtíky Kissáků, zrcadlová stěna a jeden dokonalý plakát, to vše za doprovodu kvalitní hudby (včera to byla kapela Dream Theater, která má, jak jsme zjistily, vážně nádherné balady) Člověk si zkrátka připadal jako doma, beze srandy. Skvěle jsme si pokecaly a popily (jooo, Svijanská třináctka byla výborná, i ta zelená, ale jsem ráda, že jsem si dala jenom malou :D), daly si pár duelů šipek a pozor, Saku v polovině vyhrála, přestože šipky nehrála už ani nepamatuje (Taktika? Ani moc nemířit a člověku se pak povede hodit i stovka ;)

No, jediná věc, co se tak trochu podělala byla ta, že jsme byly tak okouzlené, že ačkoliv jsme bar opouštěly v čas a dokonce i běžely, jeden z posledních vlaků do Teplic nám tak trošku ujel ^^" Naštěstí má Saku vysoce obětavé rodiče, kteří tak nějak tušili, že by se něco podobného mohlo stát a tak nás dovezli domů, aniž bysme musely čekat dvě hodiny na úplně poslední vlak. Ještě jsme se v rámci čekání stavily v Meka, neb Saya měla hlad a prošly jsme se po nočním Ústí (o tolik hezčí než ve dne)

Stejnak to byl famózní večer a já jsem strašně ráda, že jsem zase jednou našla podnik, kam se budu ráda vracet ;)

All we pray, for metal we will die
Metal in the morning, metal in the night \m/


Miniaturní fotodokumentace pod perexem ↓

Můžeš kreslit, můžeš psát, jenom listy netrhat

19. července 2011 v 14:19 Různé texty
Nápad na tenhle článek mi prakticky vnukla má dceruška Marionette svou deníčkovou úvahou. Když jsem totiž pokoušela najít svůj starý deníček, abych se zasmála, spadl mi na hlavu památníček :D

Většina z vás určitě aspoň jeden někdy měla :) Sešítek v tvrdých deskách, do kterého vám lidé, kterým jste ho půjčili, na památku nakreslili obrázek nebo napsali nějaký ten citát. Můj byl sněhově bílý s motivem růžových růží. Dnes už se desky mírně rozpadají a bílá barva zažloutla, není se však ani čemu divit, když rok, ve kterém jsem ho dostala, byl 1997. A to už je nějaký ten pátek.

Je to krásná nostalgie, když si ho člověk prolistuje a zavzpomíná si. Vidí všechny ty dětské obrázky, citáty typu V růži je útěcha, v pomněnce žal, vzpomeň si _ _ _ kdo ti to psal, Vesele jen vesele život musíš brát, když se tváříš kysele, kdo tě má má mít rád a podobně (myslím, že všichni známe ;) Příspěvky od dobrých kamarádů jsou většinou zastoupeny i víc než jednou, našly by se i vzpomínky od učitelů nebo obrázky od lidí, se kterými jsem se kdysi jako malá dost bavila a ty časy už jsou dávno pryč.

Památníček zkrátka patří k věcem, které bych nikdy nevyhodila, ani kdyby se rozpadly na jednotlivé listy.
A co vy? Měli jste nebo pořád ještě máte památníček? Uchováváte si ho jako vzpomínku, nebo by jste ho nejradši vyhodili?

Dvanáctidílná bitka o večeři

19. července 2011 v 12:33 (Ne)zaujaté "recenze"
Tak jsem se téměř po roce slavnostně dokopala k tomu, abych dokoukala Kuroshitsuji 2 a ... nic. Když si vzpomenu, jak mě konec první řady šíleně rozbrečel, tady se nic takového nekonalo. Ani slzy, ani vztek. Akorát jsem měla chuť začít tleskat Lojzovi, jak dokonalým způsobem s pány démony doslova vyjebal. A upřímně řečeno, ani v nejmenším se mu nedivím. Byla to sice všeolizující malá blonďatá sadistická děvka, ale to, že ho jeho vlastní sluha jenom využíval, si nezasloužil. Fakt, že se všichni můžou přetrhnout, aby mohli zblajznout Ciela a po vás neštěkne ani pes, musí být hodně frustrující. Jenom nechápu, proč to nakonec paradoxně musel nejvíc odsrat právě Sebastian a Claude z toho (ačkoliv tuhoš) paradoxně vyšel docela dobře. Ale to už se nejspíš nedozvím, pokud nebude ještě nějaká třetí řada a doufám, že nebude (vsadila bych se, že nejnovější mladý pán by byl buď zrzek nebo brunet, na scénu by se vrátil jak Ciel tak i Alois a to by byl teprve bordel). Nebudu říkat, že dvojka byla špatná, protože to bych kecala, ale jednička je zkrátka jednička a vždycky jí budu mít radši.


Teď mě napadlo jedno prvenství, které dvojka má. Je tam víc Shinigami ^^

DW heaven

19. července 2011 v 11:30 Allons-y!
To by se snad člověk radši hrnul do pekla
Jenom mě zaráží jedna věc ... proč má Lucy fousy? o__O


Lauren Cooper and Doctor Who clash in class

18. července 2011 v 17:18 Bílé plátno Underlandu
Miluju tuhle dokonalou skeč a miluju, když zrovna oni dva spolupracujou
Bite me, alien boy! XD