Konečně jsem se rozhodla, jaké bude moje budoucí povolání. Jelikož jsou v současnosti lidé schopní uvěřit už absolutně čemukoliv, založím sektu, v které budu nejvyšší představená/velekněžka/prostě boss, to se ještě domyslí.
Na každý týden budu hlásat minimálně jeden konec světa (aby se neřeklo) a za drobný úplatek (co si dneska člověk koupí za tisícovku?) jim z vlastní laskavosti zamluvím lístky na své vlastní záchrané arše (která je tak dokonalá, že je neviditelná), protože budu mít naprosto nezpochybnitelné důkazy o tom, že jsem rozhodně jediná, kdo dokáže Zemi spasit. Z nejmenovaných zdrojů totiž unikly informace, že vesmírná flotila Aštara Šérana je už dávno přeplněná nejen vesmírnými lidmi, ale také vesmírnou drůbeží a dalšími vesmírnými věcmi a pranic už se nezajímá o to, že se k Zemi blíží apokalypsa v podobě Godzill z temných světů, které nás všechny budou chtít ošipeškovat. Doktor se nechal slyšet, že Tardis je sice větší zevnitř než zvenku, ale šest miliard tam prostě nenarve, ani kdyby se rozkrájel. A Bůh? Ten utek, jen co to viděl a šel tvořit život na jinou planetu, řka že "Napoprvý se to holt člověku vždycky nepovede."
Po celém světě povedu masivní kampaně, které budou sponzorovány mými štědrými příznivci, kteří mi budou chtít v mé upřímné snaze pomoci a podpořit tak dobrou věc. A co když konec světa nenastane? Inu, nikdo přeci není dokonalý, mohla jsem to vysoce osvícené poselství jen špatně vypočítat a ten další už určitě vyjde.
A kdyby náhodou mí nejvěrnější přeci jenom začali mít pochybnosti? Nevadí, sbalím si ranec, uteču běsnícímu davu s vidlemi a někde jinde se zase najdou ovečky, které mi ochotně uvěří.
______________________________
... co dodat? Mám takovou ironicky rýpavou náladu, opět jsem četla o tom, jak tady všichni umřeli, do toho se učím britskou středověkou literaturu, která je všeho toho osvícení taky plná a do toho jsem si vzpomněla na Vesmírné lidi, u jejichž probírání jsem měla čím dál větší pocit, že se někdo moc koukal na Star Trek ... a vzniklo z toho tohle