Tři Vyznavačky v Brně aneb Animefest 2018

Ano, přátelé, je tomu tak. Po celých třech letech mě konečně neomezovalo zkouškové, státnice ani nic podobného (díkybohu), a tak jsem se konečně mohla jako správný holub vrátit na brněnský Animefest. A že to i tentokrát doopravdy stálo za to. ^^

 

Návraty do reality

Čtvrtek v 9:50 |  Herald z roku 2018
Konečně začalo alespoň trochu pršet. Většinou déšť příliš v lásce nemívám, ale tohle je jeden z mála okamžiků, kdy si to šero a mrholení užívám, obzvlášť po tom šíleném vedru, co mu předcházelo. A já si připadám, jako bych se celý minulý týden nacházela v nějaké paralerní realitě, ze které se mi ještě nepovedlo tak úplně vrátit zpátky, alespoň mentálně.

Chybí mi les za humny, chybí mi skály a každodenní výletění, chybí mi vyplavání se v bazénu, chybí mi čtení na zahradě s točeným Rohozcem, Malinovkou nebo lattéčkem, chybí mi to boží jídlo a ten celkový neuvěřitelný klid. A taky mi strašně chybí možnost být naprostou většinu dne venku v přírodě. ლ(ಥ Д ಥ )ლ


Snídaně na venkovní terase jsou něco, co bych si nechala líbit klidně napořád

A i když si rozhodně nemůžu stěžovat, že bych neměla co dělat (kromě práce - ahoj, peci na temperování skla, we meet at last, a ahoj, anděli regulačních ventilů, aneb angle není angel - jsem přečetla Smrtku a zanechala ve mě velký dojem, snad ještě větší, než před lety Bez šance), ale z té podovolenkové krize jsem se zkrátka ještě nějak nestihla vymotat (a když jsem v úterý dopíjela poslední skleničku rohozecké Malinovky, kterou mi na cestu načepovali s sebou, skoro jsem až uronila slzu). Ale věřím, že se to srovná. On ten květen, u kterého jsme se už přehoupli přes polovinu (což je dost šílené, jak strašně ten čas letí), bude i nadále ještě akční dost.

Zítra s dámami razíme (pro mě po sto letech, respektive po třech) směr Brno, na Animefest, tak doufám, že se mi o víkendu povede narazit alespoň na někoho, koho jsem třeba už fakt dlouho neviděla. ^^ A kdyby se vám podařilo narazit na mě, směle se hlašte, protože a) I když tak možná působím, nekoušu, b) Je dost dobře možné, že jsem si vás prostě nevšimla, protože jsem slepoň, c) Jsem si vás všimla, ale už jsem vyčerpala svou denní extroverní kvótu. ^^"

Sice se teď nacházím v rozpoložení, kdy bych se nejradši zabarikádovala v noře a nevystrčila ani nos, ale věřím, že o to větší bude to nadšení, které nakonec dorazí. C:


Retro skeleton butt ftw!

Až příliš teplý Svět knihy 2018

12. května 2018 v 20:08 |  Historie conů, slezin a jiných akcí
"To jsem netušila, že tolik lidí umí číst."

Můžu říct, že tahle extrémní forma návratu do civilizace z lesů byla o dost děsivější a náročnější, než jsem čekala, ale i tak to po dvou letech bylo fajn. :3

 


Český ráj, tentokrát květnový

11. května 2018 v 16:03 |  Vše kolem Tweedledee
Tak jsem zpátky - ošlehaná, okousnaná od komárů a s notně nataženými achilovkami, ale taky vyplavaná a především strašně spokojená, protože přesně takový aktivně odpočinkový typ dovolené v přírodě mi vyhovuje nejvíc. :3

A jak jsem slíbila, přicházím s náležitou fotodokumentací. :)

Mé přechodné doupátko


Neumřela jsem

9. května 2018 v 16:05 |  Herald z roku 2018
Jen si aktuálně až do pátku válím šunky užívám dovolenou v Českém ráji, takže se zatím můžete těšit na nálož fotek. ;)


Prvomájový Sněžník

1. května 2018 v 16:15 |  Vše kolem Tweedledee
Letošní první máj patřil vlastně prvnímu letošnímu výletu čistě do přírody - a to na Sněžník, na kterém jsem, i když ho mám poměrně dost blízko, dodnes ještě nebyla.


Spring and chill

29. dubna 2018 v 21:20 |  Herald z roku 2018
Věřím, že rozhodně nejsem jediná, kdo má zážitky, měsíce, období a podobně asociované a spojené s různými vůněmi. A jelikož končí vlastně první úplně celý jarní měsíc, proč si ten jeho závěr nezhodnotit třeba zrovna tímhle způsobem?

Jak tedy voní konec letošního dubna?


Přesně takový pocit nejen vnitřního, ale celkového klidu, jaký z toho obrázku cítím, dokonale charakterizuje tenhle týden

Další články