Centaur no Nayami - recenze

Včera v 17:41 |  Anime recenze
Himeno Kimihara, stejně jako každá dívka v jejím věku, řeší slasti i strasti studentského života - ať už rodiče, pro které je, i díky svému jménu, pořád jejich malá princezna, školu a všechny školní akce, kterých se musí účastnit, spolužáky, své dvě nejlepší kamarádky, lásku, protože je tak trochu stydlivá, svou budoucnost, nebo třeba i jen to, jaký nový účes by si měla vybrat. Je tu ovšem jeden drobný rozdíl - Himeno je mladá školou povinná kentaurka, která žije ve světě, kde se Darwinova evoluce vydala trochu jiným směrem a kde každý disponuje rohy, křídly, svatozářemi, ocasy, ploutvemi a dalšími odlišnostmi, které u nás nenajdeme, a kde se, vzhledem k této obrovské různorodosti, klade nejvyšší důraz na etiku, respektování odlišnosti a rovnoprávnost. Jinak se tento svět od toho našeho až tak moc neliší a s tím, co Himeno zažívá, by se ztotožnila nejedna dívka. Tedy, alespoň většinou.

Zrovna na Centaur no Nayami se ta recenze píše poměrně dost těžko, protože nějak pořád nevím, jak ho mám brát - pokaždé totiž přinese něco úplně jiného, než bych očekávala. Je to zkrátka slice of life, který není celkově ani fantasy, ani komedií, ani ecchi ... hadi tu mají ručičky a nožičky, mořské panny nosí spodní díl plavek, holky chodí s holkama a občas je potřeba prozkoumat i to, jak se vypadá tam dole. A i přesto se tu na pozadí alegorického světa řeší poměrně dost důležitá společenská témata, která jsou stále aktuální. Vlastně jsem se k němu dostala v návaznosti na Kobayashi-san Chi no Maid Dragon, které pro mě i nadále zůstává jedničkou, ale jak říkám, asi si budete musit sami zkusit, jestli vám to sedne nebo ne. S každou epizodou totiž dokáže překvapit. Otázkou je, jestli dobře nebo špatně ... ale na to si už musí každý odpovědět sám.
 

Kakegurui - recenze

Včera v 9:28 |  Anime recenze
Akademie Hyakkou není jen tak úplně obyčejná škola, a tím nemám na mysli jen to, že je soukromá a velmi prestižní. Mezi studenty Hyakkou se nachází také potomstvo nejvýznamnějších a nejbohatších lidí, kteří tvoří samé jádro Japonska a není tedy divu, že to samé je očekáváno i od jejich potomků. Jedním z úkolů této akademie (a především její studentské rady) je tedy oddělit zrno od plev a připravit budoucí elitu na skutečný svět, ve kterém se jenoho dne budou pohybovat. Po skončení klasického vyučování se Hyakkou mění v hráčské doupě, kde u libovolného druhu hazardu vzduchem létají sázky ve výši milionů, desítek milionů a stovek milionů yenů, a kde se budoucí elita učí umění manipulace, ovládání a získávání peněz. Peníze jsou totiž komodita, která určuje váš status nejen v životě, ale také ve škole, která se řídí jediným pravidlem - Vyhrávej a dostaneš se na absolutní vrchol. Prohraj a přijdeš úplně o všechno, včetně budoucnosti. Tedy, na tomto principu to na Hyakkou fungovalo do té doby, než na ni přestoupila krásná a na první pohled naivní a neškodná Yumeko Jabami, která ovšem už od samého začátku pěkně zamíchala kartami a je hlavním důvodem toho, proč se zažitý systém začíná pomalu hroutit. Yumeko je totiž kompulzivní gamblerka, které nejde o peníze, ale o samotné vzrušení ze hry, které hazard přináší ... a jejím cílem je to největší vzrušení, které jí mohou poskytnout jen ti nejlepší z nejlepších, samotná studentská rada a především její prezidentka, Kirari Momobami.

Jednou z věcí, které mě na Kakegurui bavily asi úplně nejvíc (tedy, kromě toho, když Yumeko aktivovala svůj Sharingan a krásně vyjebávala se všemi ostatními), byl jednak opening, perfektní jak po hudební, tak po vizuální stránce, a jednak ty kompletní změny výrazů a grimasy, kdy se odhalují skutečné povahy postav schované za poker faces a kdy se vám z roztomilé ajdoru holčičky stane tohle, a tak podobně. :D A taky Midari, Midari je prostě královna. Mimo Death Parade je to další anime z prostředí hazardu - každé je jiné, v každém jde o něco jiného, a i přesto jsou obě dvě psychologická a obě dvě naprosto skvělá. >:3 Je fakt bezva vidět zase jednou anime, kde první housle hraje ženská hrdinka, která rozhodně není žádná klasická anime slípka. Rozhodně je to velmi osvěžující a Kakegurui je rozhodně něco, co by si vyzrálejší anime fanda neměl nechat ujít. ;)


Hitorijime My Hero - recenze

Sobota v 19:32 |  Anime recenze
Masahiro Setagawa rozhodně nepochází z nijak zvlášť podporujícího a láskyplného rodinného prostředí. Proto, aby alespoň někam patřil, shodou náhod skončil u místního gangu, kterému tak trochu dělá poslíčka pro jídlo a poslušného pejska. To se ale změní, když mezi gangy začne kolovat historka o neuvěřitelně silném týpkovi, který holýma rukama doslova likviduje jeden gang za druhým. Další shodou náhod tenhle týpek zbaví Masahira jeho kumpánů a Masahiro s hrůzou zjišťuje, že ten děsivý týpek je starší bratr jeho spolužáka Kensukeho, Kousuke, jinak středoškolský učitel. Masahiro, který nikdy nevěřil na hrdiny, má pocit, že konečně našel jednoho, kterýho ho zachránil, a uprosí Kousukeho, aby ho vzal pod svá křídla. Čas plyne, Masahiro a Kensuke se opět dostávají do stejné třídy, kterou mimo jiné učí Kousuke a každý z nich bude muset vyřešit pár věcí - Kensuke s přítelem z dětsví Asayou Hasekurou, který se vrátil do města a který k natvrdlému Kensukemu očividně cítí víc než jen přátelství, ale také Kousuke a Masahiro. Kousukeho ochranitelský pud vůči Masahirovi má už léta také mnohem hlubší základ, ať už si to chce nebo nechce přiznat, a Masahiro si taky začíná uvědomovat, co ke svému vlastnímu hrdinovi cítí. Jenže, pořád se nacházejí v postavení učitel-student, který otevřenému vztahu zrovna moc neprospívá ...

Víte co, ňufacích BL, u kterých si můžete spokojeně kníkat, prostě není nikdy dost, obzvlášť, když vás zklame výběr letních teplých sportovních anime. Hitorijime My Hero pro mě bylo doslova balzámem na duši, na který jsem se fakt týden co týden těšila a vlévalo mi radost do žil. On je zkrátka ten typ anime, kde je polovina castu teplá a druhá s tím nemá absolutně žádný problém, občas fakt třeba ... ačkoliv problémy v něm se řešící jsou poměrně dost reálné a logické. Ale upřímně, kdo by nechtěl Kousukemu dělat waifu? ^///^

 


Sakurako-san no Ashimoto ni wa Shitai ga Umatteiru - recenze

Čtvrtek v 16:57 |  Anime recenze
Všechno to začalo tehdy, kdy Shoutarou Tatewaki začal podezřívat jistou ženu ze zmizení osoby v sousedství. Koneconců, když někoho uvidíte, jak si na dvorku svého honosného sídla v západním stylu mimo dosah civilizace uprostřed lesů s maniakálním úsměvem vaří kosti, asi budete jednat obdobně, a to tak, že zavoláte policii. Ovšem, jak se ukáže, ona žena jménem Sakurako Kujou není ani únosce, ani masový vrah, nýbrž osteoložka - dokonale se vyzná v kostech všeho (a všech) druhů a je také majitelkou obrovské sbírky preparátů, které sama dala dohromady. Shoutarou je tedy okamžitě vtažen do zcela nového světa ze své nudné každodenní reality a dalo by se říct, že se z něj stává asistent a parťák poněkud excentrické vědkyně. Její práce je totiž navíc její celoživotní koníček a stejně jako někteří chodí do lesa, hor nebo k moři na výlet, Sakurako a Shoutarou jednoduše chodí na kosti, čím vzácnější, tím lepší. A dost často se jí při jejich výpravách podaří narazit i na jiné kosti, než jsou jen ty zvířecí, mnohem zajímavější. Vzhledem k tomu, že díky svým perfektním znalostem dokáže Sakurako odhalit také příčinu smrti, spolu se Shoutarouem často pomohou rozlousknout i takové případy a záhady, u kterých je policie bezradná. Co když ale mají všechny ty nedávné incidenty, které se kolem nich vynořují, nějakou spojnici a nějaký společný rámec? Nebo někoho?

Mrtvolky, samé mrtvolky, a kosti, kosti, kostičky, yay! Myslím, že asi rozhodně nebudu jediná, komu se už při anotaci vybavil jistý americký seriál Bones neboli Sběratelé kostí (které jsem kdysi shodou náhod překřtila na Krotitele kostí a už jsem u toho nějak zůstala), případně i trochu Sherlock, se Sakurako jako Sherlockem a Shoutarouem jako Watsonem. Ona totiž Sakurako, doslova si libující v nálezu jakékoliv mrtvoly či zdechliny a s tendencemi pokoušet se krást lidské lebky pro svou sbírku, je skutečně mozek našeho dua, zatímco Shoutarou, její spojka s běžnými smrtelníky a lidskostí celkově, je zase srdce. A víte co, já mám tyhle věci, kde se řeší růzé případy, příčiny, a záhady celkově, prostě ráda ... a tady jsem byla vážně spokojená. ^^ Jen je trochu zvláštní, když vás, ačkoliv to většinou máte obráceně, občas brutálně štve hlavní mužský protagonista (opravdu, byly chvíle, kdy bych Shoutarouovi s chutí jednu vlepila). Asi hlavní věc, která mi vadí, je skutečnost, že dějový rámec, který věci hezky spojuje, je velmi lehce nastíněn až v posledních dvou epizodách, aniž by byl nějak pořádně rozveden nebo uzavřen, a celé anime tak tedy působí jako jakýsi úvod, který připravuje půdu pro další řadu ... která zatím není. A vzhledem k tomu, že se jedná o anime dva roky staré, nejsem si tak úplně jistá jestli vůbec bude. Za sebe ale říkám, že by to bylo docela fajn, protože mě to poměrně dost bavilo a je škoda, aby to celé zůstalo takhle neukončené. :<

Hyper Police - recenze

Středa v 17:05 |  Anime recenze
Píše se dvaadvacátý rok takzvané nové éry, kdy se lidstvo dostalo na seznam ohrožených druhů ... tedy, čistokrevné lidstvo. Jeho místo totiž zaujaly povětšinou humanoidní příšerky, se kterými lidé žijí v jedné společnosti a díky kterým jsou pod zákonnou ochranou. Jenže, jak už tomu tak bývá, zákony jsou proto, aby se porušovaly a vždycky se najde někdo, kdo se toho s obrovskou radostí ujme. Proto, kromě policie, existuje množství organizací sdružujících lovce odměn, kteří tyto odpadlíky chytají jako zdroj obživy. Jednou z takových lovců odměn je pak Natsuki Sasahara, napůl člověk a napůl kočka, která se, vzhledem k jejímu smíšenému původu, cítí povinna respektovat obě dvě strany, samozřejmě v rámci zákona. Když ovšem při jedné akci omylem postřelí svého vlkodlačího parťáka Batanena (sice je v práci schopná, ale občas tak trochu nešikovná), jejím novým parťákem se stává nováček v týmu, poněkud prohnaná liška Sakura, která pro ostřejší slůvko nebo ránu rozhodně nejde daleko. Celý tým, Natsuki, Sakura, Batanen a další vlkodlak Tommy, se tedy snaží udržovat v Shinjuku pořádek a přijít si při tom na nějaké obstojné peníze ... a k tomu každý sleduje nějaký svůj vlastní cíl. Natsuki se snaží vyrovat se s tím, jak moc nevděčná tahle práce dokáže být, Batanen ještě nedokázal Natsuki říct, že ji miluje, a Sakura udělá cokoliv, aby po téměř dvou tisícech let konečně získala svůj devátý ocas a s ním svou magickou moc. Může ale svět, ve kterém monstra a lidé existují vedle sebe, vůbec vydržet?

Ani nevíte, jak moc osvěžující je po dlouhé době vidět klasické devadesátkové anime s tou typickou kresbou a estetikou, na které člověk prakticky začínal. A že jsem si doslova a do písmene užívala i jak opening, tak ending. :'3 Ono totiž Hyper Police, na to, jak staré je, je vážně moc pěkný a zábavný kousek, kde se odlehčující díly střídají s vážnými a kde se na pozadí všech možných obludek (nejvtipnější byly houby s bouchačkami, často jsem si tady vzpomněla na ryby na nožičkách ze Slayers :D) v dalo by se říct postapo světě (koneckonců, ruiny jsou tady všude) řeší stále aktuální sociální témata a problémy. Ano, Natsuki je občas na můj vkus až moc upištěná a umňoukaná (ale, co chtít od kočky), ale Sakura, Sakura je prostě největší borka celého anime a díky ní jsem se k němu vlastně dostala - hledala jsem totiž, z kterého anime je jedna z podob mého liščího alterega, které mi kdysi přebarvila Psiren a které už nějakou dobu používám jako avatar na MALu. Teď můžu s konečnou platností říct, že jsem skutečně velmi šťastná, že jsem ho dohledala, protože za to stálo. :3


Skirt no Naka wa Kedamono Deshita. - recenze

18. září 2017 v 14:12 |  Anime recenze
I když je vysokoškolačka Shizuka Kominami plachá a stydlivá, a to především v mužské společnosti, nechá se přemluvit k tomu, aby šla na školní seznamovací večírek. Ačkoliv se na místě necítí vůbec dobře, seznámí se s krásnou Ryou Kirishimou, ze které sebevědomí jen vyzařuje. Děvčata se velmi rychle spřátelí a Shizuka se vůbec nebrání tomu, aby z večírku vypadly a strávily zbytek večera tlacháním a pitím, na které však Shizuka není zvyklá. Jedna věc vede k druhé a připitá Shizuka skončí u Ryou v bytě a především v posteli, když se ji Ryou snaží svést a ona s hrůzou zjišťuje, že Ryou disponuje tělesnými částmi, které se u děvčat jen tak najít nedají - ve skutečnosti je to crossdressující chlapec. Ovšem alkohol v krvi způsobí, že i kdyby se chtěla bránit, tak moc nemůže a zažije tedy velmi vášnivou noc. Tím to ovšem nekončí. Ryou se totiž, jak se zdá, nehodlá Shizuky vzdát a sama Shizuka si není jistá, jestli tenhle vztah chce a jak ho vůbec má brát.

Tohle je přesně to druhé anime, o kterém jsem se zmiňovala u Souryo to Majiwaru Shikiyoku no Yoru ni ... A tady už se skutečně jedná o hentai PWP (protože o nějaké zápletce se tu moc mluvit nedá, fakt ne), které se s nějakou zásadní cenzurou moc nepáře a kde se hlavní hrdinka prakticky díl co díl vesele nechává znásilňovat majetnickým hovádkem, které ji strašně moc miluje (a které crossdressuje proro, aby ho holky nenaháněly jenom pro jeho krásnou tvář, ale proto, jaký je uvnitř, lol) na veřejných a neveřejných místech, protože zkrátka nedokáže říct NE. Na nějaké to povyražení (if you know what I mean), případně pokud jste příznivcem žánru, to obstojí, ale jinak skutečně nopity nope. Zaráží mě jedině to, že to vesele vychází vedle ostatních anime, jako by se nechumelilo.


Strike

18. září 2017 v 9:50
Jednou z věcí, která může vášnivého čtenáře doopravdy potěšit, je ta, když podle jeho oblíbených knížek natočí skutečně povedenou adaptaci. Proč? Protože takové počiny jsou skutečně vzácné. A Strike je jedním z nich, BBC díkybohu nezklamalo (a Verity má můj další dík, že mě na to upozornila). Volání kukačky (The Cuckoo's Calling), Hedvábníka (The Silkworm) i Ve službách zla (Career of Evil) mám dávno přečtené (všechny ode mě k něčemu dostal táta a na rozdíl ode mě se k nim ještě nějak nedostal) a považuji je za velmi kvalitní čtivo, které mě velmi bavilo, a proto jsem skutečně šťastná, že seriálová verze té knižní sekunduje víc než zdatně, především tedy u Hedvábníka, který je z celé trilogie mým nejoblíbenějším (zatím se tedy pauzuje a na Ve službách zla si zjevně budeme muset chvíli počkat, ale i tak jsem přesvědčena, že už se to nezkazí). Ztvárnění postav, prostředí, zápletka, všechno krásně odpovídá předloze, a to mě opravdu pohladilo po srdci. :'3 A pokud máte tuhle trilogii také rádi, tak věřím, že i vás.



Další články