Jashin-chan Dropkick - recenze

Pondělí v 21:23 |  Anime recenze
Je všeobecně známé, že pokud se při tom správném rituálu povede člověku vyvolat démona, tento mu musí sloužit, a to s platností až do smrti onoho člověka. Přesně tímto způsobem se gothic lolitě Yurine povedlo vyvolat hadí démonku jménem Jashin, která s ní teď musí žít, dokud Yurine nepřijde na to, jak smlouvu zrušit ... nebo dokud nezemře. A Jashin, která se za každou cenu chce vrátit zpátky do Pekla, se kloní spíš k té druhé možnosti a nevynechá jedinou příležitost, jak se Yurine pokusit zabít. Všechny její pokusy ovšem zatím vyzněly naprázdno, a je to spíš právě nesmrtelná Jashin se schopností velmi rychlé regenerace, na které se Yurine následně jako odvetu vyřádí za vydatné pomoci nějakého toho nástroje, který si zrovna zakoupila. A tak tahle nesourodá dvojice žije vlastně docela obyčejný život, který jim zpříjemňují Jashininy kamarádky Medusa a Minos nebo třeba věčně hladový anděl Pekola, který ztratil svatozář a dokud ji nenajde, nemůže se vrátit do Nebe a musí trčet na Zemi stejně jako poťouchlá Jashin.

Jakkoliv divně to celé podle popisu zní, tak se z toho nakonec ve výsledku vyklubala dost vtipná záležitost ve stylu takového komba Kobayashi-san Chi no Maid Dragon a Bokusatsu Tenshi Dokuro-chan se spoustou ňuňavých různorodých postaviček, ať už pekelných, nebeských nebo pozemských, které se často (s výjimkou Jashin, ta se jako správný vyčůraný démon chová většinu času) chovají úplně jinak, než jak by se podle jejich druhové příslušnosti očekávalo. Hodně se tu bourá čtvrtá zeď a velmi často tu stříká krev, ovšem v takové groteskové podobě, že se skutečně jedná o (občas černější, to připouštím) komedii a ne nějaký krvák. A hlavně je to prostě vtipné - Nemyslete si, ono přežít v moderním Japonsku není žádný med ani pro nelidské bytosti, které zažívají stejné slasti i strasti jako obyčejní lidé. Ale, to už je ostatně zřejmé i z toho chytlavého tematického openingu, který Jashin-chan Dropkick má. :)

 

Jak jsme hledali bránu aneb terezínská únikovka

Tak jsem včera večer úspěšně zdolala další životní poprvé. Poprvé jsem se účastnila únikové hry, a to ještě takové boží, jaká je ta terezínská. :3


Davová hysterie

11. září 2018 v 9:23 |  Různé texty
Já vám nevím, ale to, co se tu v posledních týdnech dělo, mě tak nějak zarazilo. A ne, nemyslím tím to, že nějakou dobu tu moc věcí nefungovalo, ovšem tu vlnu reakcí, nad kterými jsem i já musela občas nevěřícně kroutit hlavou.


Sami jste si odhlasovali a vyjmenovali šet půlek (nebudu sprostá) věcí, které tady chcete změnit a zmodernizovat, a když se tedy na něčem z toho začne pracovat a nejde to třeba hned úplně hladce, můžete se z toho zbláznit. Chcete mít všechno hned teď, ale ono to tak občas holt nejde ... a pak je zle. Ano, bylo to nepříjemné, neříkám, že ne, ale svět se z toho nezbořil a nezboří. Co třeba trochu trpělivosti? Víte, že když na chvíli odlepíte oči od monitoru, tak zjistíte, že existuje i jiný svět?

Proboha, lidi ... vždyť je to jenom blog! Co třeba si v tom mezičase místo chování se jako banda malých děcek, kterým někdo sebral nebo rozbil hračku, zajít ven, přečíst si knížku nebo se prostě zabavit i jiným způsobem? Proč si kvůli tomu kazit dny, které jste mohli strávit mnohem příjemnějším a třeba i produktivnějším způsobem? Tím, co jste tady za ty poslední dny předvedli, se naprostá většina z vás katapultovala na stejnou úroveň jako důchodci v obchodech, kteří si svou zlost a frustraci vylévají tím, že seřvou pokladní nebo kohokoliv jiného, kdo se jim zrovna připlete do rány, jak malého fracka. Ty lidi, kteří se k této problematice dokázali vyjádřit slušně a s chladnou hlavou, bych spočítala na prstech na jedné ruky, kdybych si dala tu práci.

Když vás to tu tak štve, tak jděte na blogspot nebo třeba do Pelhřimova, nebo si nechte od někoho udělat webové stránky a plaťte si je, však vám v tom nikdo nebrání a nikdo vás tu nedrží. Jen si prosím ohledně toho odpusťte ty teatrální výhružky. Nejste takové celebrity, aby z toho vaši čtenáři chytali hysteráky a páchali sebevraždy. Kdybyste to vážně chtěli udělat, tak se to obejde bez všech těch keců kolem. Můžu říct, že tyhle reakce v tom nejrozpálenějším afektu mě skutečně až šokovaly. To už jsme totiž jenom krůček od úrovně internetových diskuzí a na tom je něco ale sakra špatně.

 


To je slavnost piva, děti moje ... aneb Teplický pivní rynek 2018

8. září 2018 v 21:07 |  Historie conů, slezin a jiných akcí
Jednou z mnoha krásných věcí na (skoro)podzimu jsou i nejrůznější dočesné, vinobraní a podobně. U nás sice nemáme ani jedno, ani druhé, ale zato už potřetí na začátku září máme takzvaný pivní rynek neboli sraz malých a rodinných pivovarů, a tam si člověk propláchne ledviny jedna radost. (¬‿¬)


Back Street Girls: Gokudolls - recenze

6. září 2018 v 8:53 |  Anime recenze
Skupina tří mladých členů Yakuzy podělala důležitou akci a tím samozřejmě zklamala svého šéfa. Ten jim dá dvě možnosti - buď můžou v rámci své cti spáchat sebevraždu nebo odletí do Thajska, kde podstoupí změnu pohlaví a stane se z nich dívčí hudební skupina, jejíž tržby půjdou samozřejmě na konto Yakuzy a tím budou své rodině ještě prospěšní. No a jelikož po roce brutálního tréningu pod taktovkou neméně brutálního šéfa Inuganeho aka jejich manažera úspěšně debutuje nové dívčí trio Gokudolls, je asi jasné, pro jakou možnost se pánové nakonec rozhodli. Airi, Mari a Chika, jak se teď jmenují, jsou na pohled i poslech každým coulem roztomilé mladé dívky, uvnitř ale stále zůstávají Yakuzáky (nikdo o tom ovšem nesmí vědět), kterým jejich ztracené mužství zatraceně chybí a když zrovna nejsou nuceny stát na pódiu, snaží se všemi možnými prostředky vyrovnat s tím, co se s jejich životy stalo, a také s myšlenkou, jestli by přeci jenom nebylo lepší, kdyby si tehdy vybraly tu druhou možnost. Gokudolls jsou ovšem k jejich hrůze ohromně populární a počty jejich fanoušků vystřelují doslova raketovou rychlostí ... a to je právě ta chvíle, kdy začíná skutečná tragédie. Aniž by to ony samy tušily, Gokudolls se podařilo udělat si několik nepřátel, kteří se je snaží za každou cenu potopit, aniž by sami tušili, že ten, kdo je tu oběť, vůbec nejsou jen oni sami.

Říkáte si, jestli jste četli správně? Jesti jsem náhodou nespadla z višně? Že je to šílené, absurdní a nekorektní? Ano, je - ale taky je to prostě fakt vtipné, i když vlastně smutné. :'D Spíš než čistokrevná komedie je to taková tragikomedie, ovšem ten kontrast mezi stále mužským uvažováním a sladkým dívčím zevnějškem obzvlášť v určitých situacích prostě nemá chybu. :'3 Takže, ano, je to šílené, absurdní, často nekorektní a vlastně i trochu nereálné (ale v anime je holt možné všechno, co si budeme povídat), animace možná není tak špičková a propracovaná jako u jiných anime, ale pokud vám to sedne, garantuji, že se u těch kratších epizodek, ze kterých se každý díl skládá, budete královsky bavit.


Vítání září aneb podzimní výprava na Konec světa

3. září 2018 v 12:36 |  Historie conů, slezin a jiných akcí
Nebojte se, to, že ještě pár týdnů oficiálně léto je, dobře vím. Ovšem když míříte na Konec světa s čtyřnásobně silnou myšlenkou, že v první zářijový víkend jedete vítat podzim, tak si ho prostě přivoláte. (¬‿¬)


Little Witch Academia - recenze

30. srpna 2018 v 22:21 |  Anime recenze
Never forget.
A believing heart is your magic.

Od první chvíle, kdy Atsuko Kagari neboli Akko, jak si nechvává říkat, jako malá viděla představení plné kouzel a magie svého idolu, čarodějky Shiny Chariot, měla jediný sen - stát se čarodějkou jako Chariot. Čarodějkou, která dokáže lidem na tvářích vykouzlit úsměv. A o deset let později je Akko svému snu zase o kousek blíž, byla totiž přijata na akademii Luna Nova, stejnou školu, kterou navštěvovala i Chariot a která se, vlivem klesajícího počtu čarodějek, rozhodla poskytnout místo i člověku bez čarodějnického původu, jakým je právě Akko. Bohužel je však na celé akademii také jediná a její nulové osobní zkušenosti s čímkoliv, co s magií souvisí, se postarají o perné chvilky. Jak se ukáže, mezi čarodějnickou veřejností se Shiny Chariot netěší zrovna velké oblibě, spíš je považována za šarlatánku, která obyčejným lidem poskytuje zcela zkreslený pohled na magii a čarodějky samotné ... a ostatně, vždyť sama Akko nedokáže ani takový základ, jakým je vzlétnout na koštěti! Trošičku nešikovná a popudlivá, ale také tvrdohlavá Akko ovšem rezolutně odmítá, aby nad ní ostatní schopnější studentky, v čele s nadanou Dianou pocházející z váženého starobylého rodu, ohrnovaly nos a aby na ni i učitelský sbor shlížel shora - je přesvědčena o tom, že se jednoho dne stane stejně skvělou čarodějkou jako Chariot, která zmizela neznámo kam. Ke svému obrovskému nadšení totiž hned první den na škole objevila Shiny Rod, hůlku, kterou používala Chariot a kterou se Akko rozhodla používat a ochraňovat do doby, než jí bude moct vrátit. A i když jediné, kdo Akko v jejím snažení a snu alespoň trochu podporují, jsou její spolubydlící, tichá nenápadná Lotte a cynická Sucy s až nezdravým zájmem o houby a všemožné jedy, a její mentorka, profesorka Ursula, ani samotná Akko ještě netuší, že ji Shiny Rod vyvolil k něčemu mnohem většímu. Dokáže v sobě ale objevit svou magii?

To je tak, když si říkáte, jak si to necháte až na podzim ... a skutek utek. ^^" Víte, co je na Little Witch Academia to nejkrásnější? To, že vlastně v podstatně nepřináší nic nového (tak trošku variace na Harryho Pottera a Čarodějnice školou povinné v anime podání, případně tak trochu čarodějnická verze Soul Eatera), a přitom se na něj strašně hezky kouká, protože je prostě hrozně milé, kouzelné a přináší dost myšlenek a poselství, nad kterými se stojí za to pozastavit. Ukazuje magii i z toho úhlu, jestli vlastně v současném světě a jeho vědě a technice je vůbec zapotřebí a ne jenom zapomenutým přežitkem, je plné rozličných, krásně vykreslených postav, které ovšem nehrají vždy jenom druhé housle, ale jsou charaktery samy o sobě. Na kresbu jsem si pravda musela chvíli zvykat, protože alespoň pro mě byla celkem netypická (co se týče postav, prostředí bylo om nom nom), ale stejné pocity jsem ostatně měla i u toho Soul Eatera a zvykla jsem si bez větších problémů. Pokud máte rádi prostředí kouzelnických škol, hrdinů, kteří rozhodně nejsou zázračné dítě ani The Chosen One, ale pro své sny musí tvrdě makat, a pokud pořád pláčete nad tím, že jste v jedenácti nedostali sovu z Bradavic, Little Witch Academia byste si neměli nechat ujít. Je to vážně kouzelná záležitost. :3


Další články