Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!

Úterý v 19:21
Je úterý, a přitom mám pocit, jako kdyby byl pátek ... volné středy jsou víc než příjemné, jen lehce matoucí. ^^" A jelikož čekám, až se mi dostáhne původní Tron, mohla bych se zatím sobecky pochlubit několika pozitivními věcmi, které se mi od pátku staly.

Za prvé, mám za sebou referát z komunismu, potažmo marxismu. Na rovinu přiznávám, že jsem z toho měla fakt strach, hlavně po tom, co nám na první hodině bylo řečeno, co všechno tam musí být, co smíme, co nesmíme a tak. Navíc jsme to dávali dohromady v pěti různých lidech a já si naštěstí vybrala úvodní obecnou charakteristiku, která nebyla až tak namáhavá ... ovšem, znamenalo to, že budu začínat, což nikdy nebylo a stále není mou silnou stránkou. :'D No, nakonec jsem díkybohu žádnou kravinu neplácla, jak mám obvykle ve zvyku, když jsem nervózní, byly jsme pochváleny, že to bylo přesně tak, jak si to představoval a že jsme mu vylepšily náladu. :'3 A navrch jsem díky Batmanímu triku získala titul "kolegyně s netopejrem." Prý bych si to měla psát i před jméno. :D


No a za druhé, možná jste si mohli všimnout (pokud se vám tedy to šílenství nevyhnulo), že polovina republiky už hodnou dobu shání duhový sprcháč s jednorožcem z DM, který v Německu byl už před nějakou dobou, ale tady pořád nic. Já sama jsem na něj pořádala lovy už někdy od ledna, ale nejblíž, co jsem se dostala, byl prázdnotou zející regál ve Fóru. Ale jelikož mám úžasnou pterodactyl sis, která ulovila v pátek, byla včera znovu lovit i pro mě, a tak jsem se (i když mi pošta tu obálku rozervala jak nevím co, máte štěstí, že jenom to, jinak bych si na vás došlápla, chmatáci >:D) dostala mezi elitu, ke které se duhový jednorožec už dostal.

Přinejmenším musíte uznat, že ten obal je naprosto ňuňavý, a ta vůně, která by měla být "po hvězdičkách a obláčcích," mi taky je hrozně příjemná. Dneska už bych prostě spokojenější být asi ani memohla. *-*


Tak jenom doufám, že i zbytek týdne se ponese v takovém celkem optimistickém duchu (koneckonců, školní den mě čeká už jenom jeden). Protože i ta demoverze jara, co už venku je, je docela dost fajn. :3
 

Jako kotě

Pátek v 17:53 |  Herald z roku 2017
Fluffy a roztomilá?
Ale ne, jenom utahaná.


Dračí holky (a chlapce, abych nediskriminovala Fafnira) jsem si velmi oblíbila

Začátek semestru mě totiž sejmul víc, než jsem očekávala ... a to mám ty dny, kdy musím do školy fakt jezdit, jenom tři. :'D

Skutečně mě nepřestává fascinovat, jak byli všichni kromě snad dvou lidí šíleně překvapení, že jako druháci máme semestr jenom šest týdnů ... kdo by to byl u předmětů primárně navrhovaný pro letní semestr druhého ročníku před státnicemi očekával, že? Navrch mám pocit, že se ale úplně všichni posrali, co se týče nejen konečných požadavků, ale především těch průběžných. Jen tak pro představu, jen tenhle týden jsem skončila se čtením Komenského na Aktuální otázky didaktiky, třemi nechutně dlouhými úkoly na Metody hodnocení žáků (aneb to je tak, když předmět, který měli sólaři jako tříhodinovku, máte vy na směšnou hodinu), referátem o komunismu, esejí týkající se Shakespeara, a ještě nějakou myšlenkovou mapou. A do toho potřebuji doopravit a dopsat diplomku.

Kdybych si dost věcí nestihla udělat už ve středu, částečně ve čtvrtek (s Káťou jsme totiž našly ideální zašívací místo v podobě neuvěřitelně pohodlných sedacích pytlů v knihovně, kde se o tom tříhodinovém volnu taky dá leccos udělat) a dneska, nejen, že bych to za víkend absolutně neměla šanci stihnout, ale s velkou pravděpodobností bych se z toho zhroutila. :'D I tak se nám s Káťou podařilo dát dohromady prakticky jenom ty věci z anglistiky, které jsou hned na pondělí (a i tak jsem na tom dělala dneska asi do dvou odpoledne), o víkendu tedy můžu krásně dělat na tom komunismu na úterý, který máme v pěti lidech. Ten zbytek (kromě diplomky), vzhledem k tomu, že je až na příští čtvrtek, bude muset počkat na další volnou středu. Jinak to nebude, jinak to nevidím. Když se vám k tomu přidá ještě pár týpků a týpek, kteří se buď zakoktávají nebo melou páté přes deváté tak, že jim ani není rozumět, nebo vytrvale (zjevně po vzoru Filche) říkají "inštituce," máte vymalováno.

Tak, postěžovala jsem si, jak je ke mě život krutý, a dneska už nehodlám dělat nic kromě nacpání se domácím hluchcem a nalití se vínem (každou chvíli přijdou známí) a večerních Četníků z Tajemné chýše (chlapci jsou totiž taky lajf). Už tam mi z toho dnešního vejrání do písmenek na monitoru začalo zase cukat levé oko. :'D

P.S. To u vás nemělo odezvu ani druhé šedivé drámo? Jsem zklamaná. :<

Další drámo na stříbrném plátně, tentokrát ještě šedivější

15. února 2017 v 10:49 |  (Ne)zaujaté "recenze"
Když jsem zjistila, že si s tím natáčením druhého dílu fakt nedělali srandu, měla jsem jasno, že v zájmu vědy to prostě potřebuji vidět ... a trailer, u kterého jsem prskala smíchy, mě o tom jenom usvědčil. :D Navíc, co bych neudělala pro vás, že. 8D

Původně jsem myslela, že se vyrazíme zasmát do kina, stejně jako u prvního dílu ... ale jelikož mi drinking buddy měsíc neodpovídá, zařídila jsem se tedy sama. Alespoň jsem ušetřila.

Ale, udělejte si popcorn, here we go!

 


Den kamenování knězů

14. února 2017 v 20:07 |  Herald z roku 2017
Nebo Draculauřiny narozeniny? I to by mi bylo milejší, Draculauru mám totiž fakt ráda (což už jste si ale ostatně mohli všimnout). Jinak vlastně normální školní úterý jako každé jiné.


Mám tu ve váze tulipány (a co koukám, tak úplně stejné, jako vloni), velkou krabici Raffaella, k té grilované zelenině jsem si dala vínko a s Billem na klíně si natáhnu nohy u druhého Burtonovského Batmana.

A bude mi něco chybět? Nemyslím si.

Těch pár Valentýnek i letos snad udělalo radost, a to dělá radost i mě. :>

Padla ... ale ne na dlouho

12. února 2017 v 11:31 |  Herald z roku 2017
V pátek:

"Takže máš hotový zkoušky?"
"Jojo."
"A kdy ti začíná semestr?"
"V pondělí."
"... :'D"

A taková je realita.


V pátek se mi povedlo úspěšně dodělat druhou část toho hnusu, který se nakonec ukázal až takovým hnusem nebýt, neboť Skokot (skotský kokot, což vyplodila Dita) k tomu nakonec snad vůbec ani přizván nebyl. Sice za tři, ale upřímně jsem ráda, že to mám z krku, ať už z toho mám cokoliv, obzvlášť za ty nervy a vyřizování, co kolem toho bylo (dokonce mi bylo řečeno, že je vidět, že dokážu přemýšlet, což mi k tomu, co jsem se v té rychlosti snažila v té eseji vyplodit, moc nesedí, ale i tak z toho mám radost :D). Ještě mi chybí do konce měsíce napsat a poslat jednu seminárku, i když se mi ve Stagu najednou objevilo, že to mám splněné ... kdyby se po tom přeci jenom třeba chtěl pídit, nechci pak z toho mít nějaké zbytečné problémy. Úspěšný konec semestru jsem tedy při zastávce v Globusu oslavila pytlíčkem Minis a konečně mám i pidiverzi Draculaury. ^^


Čili, jak už jsem avízovala, zítřkem mi začíná poslední nejkratší semestr (a parchantům začínají jarňáky ... jak motivující). A také první semestr zcela bez velkokněžny, třikrát hurá! V pondělí jsem si tvořila rozvrh a konečně z něj jednou mám jakože fakt radost. Nejen, že mi to docela navazuje, ale hlavně žádné večerní ježdění až do horoucí prdele (v půl šesté se z kampusu v pohodě dostanu, jen to pondělní přejíždění z jednoho konce Ústí na druhý a zpátky není úplně milé, ale co se dá dělat), ale hlavně volná středa a pátek, protože ten předmět už mám odchozený z loňska, jen jsem pod nánosem ostatních věcí už nebyla schopná napsat seminárku a jít ke zkoušce, takže jde prakticky jen o domluvu s vyučujícím v ten první týden.


Mám-li být upřímná, docela se i těším. Zase totiž vypadnu mezi lidi a ten poměr s volnem si myslím bude takový optimální. Takže mi můžete držet palce, abych to už nějak doklepala. ;)

Zajímavé, co říkáš není vůbec zajímavé

9. února 2017 v 15:49 |  Herald z roku 2017
Uzákonila bych, aby mezi zkouškovým a novým semestrem byl alespoň jeden volný týden. Mám totiž pocit, že ten poslední týden všem nějak hrábne a fakt bych potřebovala alespoň chvilku na oraz.


Každopádně, minulý pátek byl vlastně jediný den z celého předchozího týdne, kdy jsem si alespoň na chvilku odskočila mezi lidi na první táborovou schůzku (a asi čtvrt hodinu se rozplývala nad akvárkem s axolotlem) a alespoň prohodila pár slov s Kyoko, jinak jsem byla do slova a do písmene zahrabaná ve školní práci. Letos mě sice tábor připraví o Pride (ale osud to zjevně tak zamýšlel), ale s největší pravděpodobností je to tábor poslední a těším se na to, až zase strávím čtrnáct dní v modré čepici. Už teď s předstihem jsem totiž tu horskou chatu hned u lesa, ve které budeme, překřtila na Tajemnou chýši a nejradši bych byla v podkroví.

V úterý jsem byla psát tu hovadinu, o které tu už padlo dost slov a nad kterou už jsem se narozčilovala až až. Za ty dvě hodiny, co jsme na to celkem měli, jsem si ten svůj výtvor po sobě nestihla ani přečíst, s bídou jsem tam snad dobře odcitovala alespoň nějaké dva zdroje, a celkově mám pocit, že jsem tam plkala totální kraviny, ale jinak se to za tu dobu prostě udělat nedalo. Zítra jdeme ta veledíla obhajovat, tak uvidím, jak to dopadne, upřímně bych byla šťastná i za trojku, hlavně už mít tu demenťárnu z krku.

No a včera jsem večer jela na zkoušku z Lidských, občanských a přirozených práv. Na fildu jsem hnala tak, že jsem málem vypustila v kopci duši, ale vyplatilo se to, protože jsem byla čtvrtá v pořadí a nemusela jsem tedy čekat až bůhví dokdy, i takhle jsem ze školy odcházela v šest. Byla tam i kamarádka, takže jsme si alespoň mohly čekání krátit troušením jedné hlášky z RRRrrrr!!!! za druhou, což se ukázalo i jako vynikající odplavovač stresu. :D Seminárku jsem nakonec (protože mě to napadlo až týden předem, což si nějak nedokážu vysvětlit) psala na historii práv homosexuálů na území USA (nad kterou jsem prakticky strávila víkend, ale nelituji toho, z některých věcí mi bylo až úzko), byla mi uznána a po dvou otázkách z teorie jsem odcházela s jedničkou v apendixu.


Sice jsem tedy hodinu mrzla na liduprázdném nádraží při čekání na vlak, ale měla jsem k tomu alespoň fakt vynikající horkou bílou čokoládu (což jsem za těch třináct korun od automatu ani nečekala), ale především pocit, že kdyby byly takové všechny zkoušky, tak bych tu školu snad třeba zase i začala mít ráda.

A taky jsem zase jednou dostála svému statutu nejkawayovatějšího kawaye. Prý jsem celá má malá růžová jednorožka. Holt jaká maminka, taková dcera. :D


P.S. Jestli pod tím najdu zase jenom komentář od nějakého spamera, tak už ho asi vážně pošlu tam, kam slunce nesvítí. >:D

Kosmo

8. února 2017 v 21:23
Češi ve vesmíru? A proč ne? Konečně uděláme něco slovy samotného seriálu dostatečně velkého, abychom nezůstali jen národem malých zmrdů! Aneb další minisériová věcička, která si krásně bere na paškál tu naši povahu českou, a další věc, která se podobě jako Trpaslík s ničím moc nemaže, pro sprosté slůvko nejde daleko a politickou nekorektností, absurditou a s pohybováním se často až na hraně se tu taky dveře netrhnou. Opět si myslím, že se to spoustě lidí líbit nebude, už jen proto, že se v tom třeba najdou, nebo proto, jak moc dokonale to ukazuje naši národní náturu. Já jsem se u toho ovšem královsky bavila a klidně bych se podívala znovu, už jenom kvůli Miss Kurník a Kuřípu. :D



Hamilton - You'll Be Back

7. února 2017 v 19:14 |  Gramofon Underlandu
Když jsem se tak včera zase jednou probírala Deklarací nezávislostí, Ústavou a tak, řekla jsem si, že bych, velmi tematicky, mohla konečně zjistit, co všichni na tom Hamiltonovi mají.

Musím konstatovat, že ten obrovský humbuk kolem jde pořád kolem mě (ačkoliv uznávám, že to musí být fakt náročné), ale co se týče americké nezávislosti, neznám lepší mnemotechnickou pomůcku, a tohle si zpívám dodnes. Ta beatlesácká britskost z toho jenom čiší (fakt, With a Little Help from My Friends to prostě nezapře), je to neuvěřitelně chytlavé a Jon Groff je taky moje skořicová rolka. :'3


Trpaslík

7. února 2017 v 16:49
Kdo by to byl řekl, že se z minisérie pojenávají o tom, jak s jedním městečkem a především jednou rodinkou dokáže zatočit jeden olezlý sádrový trpaslík, který plní přání, i když často ne až takovým způsobem, jakým jste je zamýšleli, vyklube něco takhle perfektního? Je to silně politicky nekorektní, absurdní, často až na hraně, s ničím se to moc nemaže a věřím, že spoustě lidí to nesedne (skromně bych to tipovala hlavně na starší generaci, potvrzeno na babče), taky si totiž třeba nepamatuji, že bych kdy na státní televizi zaslechla stále ještě v hlavním vysílacím čase tolik slovíček, která se podle tradic hodí až po dvaadvacáté hodině ... ale pokud vám ten typ humoru sedne, garantuji, že se budete smát, až se budete smíchy dusit (jako třeba já včera u posledního dílu u Stáni :D). Nečekala bych, že se kdy na naší televizi něčeho takového dočkám, a voila, víc takových věcí, prosím. :)



Univerzitní nadlidé a podlidé

2. února 2017 v 13:33 |  Různé texty
Dnes zase jednou trochu tematicky školně, protože zrovna tohle je věc, která mi solidně pije krev už od bakaláře.


Celé své vysokoškolské studium neustále patřím k té nižší společenské kastě, alespoň podle standardů katedry anglistiky. Proč že tomu tak je? Protože se snad málo snažím nebo jsem úplně blbá? Ale kdepak. Jen jsem se rozhodla studovat dvouobor.

Skutečně, odjakživa se mezi námi dvouoboráři a "sólaři" (ti, co studují angličtinu samotnou) dělaly rozdíly a my jsme vždy byli považování za takový ten odpad. Samozřejmě, protože některé předměty, co měli oni, jsme vůbec neměli, kromě toho jsme měli jen celý další plnohodnotný obor, ještě třeba na úplně jiné fakultě. Jasně si třeba vzpomínám na jeden Úvod do didaktiky nebo jak se to jmenovalo, ještě na bakaláři. Byla to přednáška a cviko, každé s někým jiným, a pamatuji si, že přednášku měla velkokněžna. Po prvních dvou hodinách, kdy hyperaktivní, až radiokativní sólaři naskládaní v prvních dvou řadách s velkokněžnou pořád něco děsně vědecky řešili a nad námi, co jsme absolutně netušili, která bije, neštěkl ani pes, většina z nás na přednášky přestala chodit. Včetně mě. Na cviku jsme stejně dělali něco úplně jiného a k tomu, abych si připadala jako kůl v plotě, jsem mohla být přítomna i jinde. Sólaři tohle, sólaři támhleto, sólaři jsou nejlepší ... a takhle to jelo celou dobu. Pak se můžete divit, že jsem si k nim za dobu bakalářského studia vybudovala tak velký odpor, že se mi ho nepodařilo úplně zbavit ještě teď, a to jsou mí současní jednooboroví spolužáci fakt v pohodě.

Teď na magisteráku, i vzhledem k tomu, že je nás tam podstatně méně, už mi to přijde trochu, trošičku lepší, ačkoliv jsme jako dvouoboráři opět v menšině. Spíš bych podotkla, že to verbální protěžování sólařů ustoupilo na úkor toho, že jsme (od velkokněžny) celé dva semestry dostávali z týdne na týden takovou téměř nezvladatelnou porci práce, jako bychom neměli kromě toho jejího jiné předměty, natož pak ještě jiný obor. Přitom jsme to my, komu by pomalu měli dát metál za to, že ten Očistec podstupujeme dobrovolně na dvou frontách (a především Barče, protože její druhá katedra bohemistiky, co se vedení týče, si v děsivosti vůbec nezadá s anglistikou).

Málokdo si uvědomuje, že jsme tolikrát byli donuceni řešit to, že se nám v rozvrhu kryjí dva povinné předměty každý z jiného oboru, i když jsme bylo ujišťování, že se to stát nemůže.

Málokdo si uvědomuje, že teď na magistru polovinu dost užitečných a důležitých předmětů, které sólaři mají, my nemáme a celkově ten obor máme solidně okuchaný.

Málokdo si uvědomuje, že na obou praxích jsme museli shánět dva různé učitele, odučit potřebný počet hodin ze dvou předmětů, a dávat dohromady ne jedno, ale dvě portfolia v jednu dobu.

Málokdo si uvědomuje, že tam, kde oni dělali jedny státnice, my dělali dvě ... a teď budeme dělat dokonce tři.

Málokdo si prostě kurva uvědomuje, že té práce, kterou musíme zastat a těch věcí, mezi kterými musíme přepínat, je dvojnásobně víc. A ne, fakt to není jednoduché.


A upřímně, člověka to dost nasere, když si sólaři stěžují, jak ještě musí napsat dvě seminárky, a přitom mají všechno ostatní dávno splněné a můžou si o zkouškovém jezdit bůhvíkam, zatímco vy kromě seminárek z anglistiky smolíte ještě seminárky z občanky a navrch musíte řešit to, jestli vůbec hodlají nějak zkoušet souborku, o které nikdo nic neví, nikde se o ní nic neobjevilo, všichni na ni buď zapomněli nebo vůbec netuší, že tam něco takového je, a jako povinnou ji máte samozřejmě jenom vy, dvouoboráři.

Zapálit a posolit, jako Kartágo. Opravdu. D:<

Další články