Potřetí adventně, tentokrát tradičně trhově

Už osmý rok se u nás, tradičně na zámeckém náměstí na třetí adventní víkend, konaly vánoční trhy, na kterých jsem ani letos nesměla chybět. :3


Jen se se mnou tedy nikdo nezasnoubil, fňuk. :'D Holt jsem potkala akorát Kyoko požírající trdelník s mamkou, tak asi smolík. :D
 

Banda oživlých mrtvol

Včera v 14:33 |  Herald z roku 2016
Přesně tak si teď totiž připadám a tu stejnou mrtvolnost, kterou jsem pozorovala na druhácích vloni, teď pozoruji nejen sama na sobě, ale i na svých souputnících. Ta nechuť dělat absolutně cokoliv a vůbec do té školy jet je totiž fakt abnormálně vysoká ... a se stoupající tendencí. :'D A to v ní, ve srovnání s některými fakt výživnými bakalářskými léty, trávím fakt minimum času ... welp, všeobecná opotřebovanost, řekla bych.

Ve středu máte permanentně pocit, jako by už byl pátek (ne nadšený, ale na umření), když s velkokněžnou jedete třeba dvě hodiny (a ne vyučovací, čistých 120 minut) v kuse a žaludek vám pomalu tráví sám sebe a ve čtvrtek střídavě přemýšlíte nad vraždou a následně sebevraždou, když lobotomní bába buzeruje s naprostými kravinami a vy se fakt musíte hodně držet, abyste ji neposlali někam, protože tuhle míru frustrace už vážně nedáváte. :'D


Taky nutno podotknout, že ani po těch dvou měsících s ním si nejsem jistá, jestli mě YoI může emociálně rozložit ještě víc. Včera jsem doslova a do písmene nebyla schopná myslet na cokoliv jiného (protože do prčic, tenhle doslova Nolanovský zvrat jsem fakticky nečekala, uííí), už bych vlastně ani nepotřebovala Vánoce, protože dárek jsem dostala, a až nadejde ta smutná chvíle, kdy bude konec, dávám rewatch v angličtině, protože mám zkrátka své důvody. Skořicové rolky s extra skořicí, jak řekla Lowrýna, jsou prostě úžasnost nejtěžšího kalibru a má dávka štěstí a lásky, kterou potřebuji. ♥


Což mě přivádí k tomu méně pěknému, totiž skutečnosti, že si pomalu, ale jistě musím začít stavět bunkr z materiálů na učení, protože ačkoliv máme semestr psaný až fakt do 23., 99% zápočtového týdne už se bude realizovat v rámci toho příštího. Mám před sebou tedy spoustu "krásných" chvilek ve společnosti Psychopatologie, Sociální psychologie a Speciální pedagogiky, tak mi držte palce.

Teď si tak zpětně říkám, že spláchnout ten oběd půllitříkem možná nebyl ten úplně nejlepší nápad, když se chci učit, ale ... shit sometimes happens.


Class

Úterý v 8:38
Další Doktorský spin-off, tentokrát z naší staré známé školy Coal Hill, kde se tentokrát s emzáky vystrkujícími růžky skrze časoprostorové trhliny musí vyrovnávat multikulti partička (nejen) puberťáků ... a když říkám multikulti, tak myslím doslova multikulti, protože toto označení zahrnuje mimo jiné také jistého mimozemského prince, který je poslední svého druhu, a také jistou mimozemskou učitelku, která je taktéž poslední svého druhu, a vlastně učitelka vůbec není. Poprvé jsem se o tom dozvěděla od Lowrýny, když jsem první večer na Aki na koleji četla tweet o líbajících se chlapcích a amputovaných končetinách již v prvním díle ... což mě zaujalo, co vám budu povídat. A ono to vážně často bylo o dost grafičtější, než bych očekávala, když Doktora pořád prezentují jako rodinnou show (ale nestěžuji si, jen už mi teď mé oblíbené anime momenty pod okvětními kvítky asi nikdy nebudou připadat úplně stejné). A ačkoliv mě v průběhu času některé postavy začaly poměrně hodně štvát (ano, April, dívám se na tebe), tak ňuňu princátko Charlie se svým polským boyfriendem aneb další skočicové rolky (hláška "Vidíš své mrtvé rodiče po sexu často?" mě rozsekává doteď) a Miss Quill, jejíž sarkasmus a celkový přístup nejen k učení mi byl velmi blízký, to vždycky zachránili. A stejně si myslím, že se s tím Patrick Ness docela vytáhnul. ;)


 


První letošní Mikulášské Vánoce

Sice je teprve druhý Advent a všude jinde teprve chodí Mikuláš, nikoliv Ježíšek nebo Santa (podle toho, co preferujete, Dědu Mráze odmítám), ale když už se naskytla příležitost sejít se se Simčou, na což by už do Vánoc zjevně nedošlo, muselo se to využít.


Russian women are scary

Neděle v 16:21 |  Ostatní anime
Asi jsem se o tom ještě nezmiňovala, ale tahle dáma je prakticky dokonalým ztělesněním naší velkokněžny (hlavně, co se výrazu, povahy a vystupování týče) ... a upřímně, děsí mě obě dvě. :'D


If you worry you suffer twice

3. prosince 2016 v 16:09 |  Herald z roku 2016
První prosincový článek, yay! Tak pojďme udělat změnu a výjimečně ho nepublikovat až v neděli.

• V pondělí jsem objevila svou novou superschopnost - rychlochůzí se dostat z kampusu na nádraží na necelých deset minut a mít ještě deset minut rezervu, než přijede vlak (bez toho bych se upřímně obešla, ale víte co, ještě to neumím ovládat).

• V úterý jsem už v osm ráno mrzla v Doběticích, neb jsme s kamarádkou ještě potřebovaly doladit detaily prezentace (a taky jsme googlily v dánštině, kolik mají na dánských základkách hodin angličtiny týdně). Byla jsem nakrmena výbornými špagetami a napojena ještě výbornějším meruňkovo-vanilkovo-medovým čajem, po čemž se mi nechtělo už absolutně nic, pomalu ani jet domů, natož ještě do školy.

• Ve středu jsme měly onu prezentaci ... která nakonec trvala hodinu a půl (a to především kvůli kamarádce, která je tak trochu Hermiona a až moc pečlivá). Řeknu vám, hodinu a půl stát a ještě sledovat velkokněžniny znuděné xichty je opravdu kombinace, kterou nechcete zažít. Protože upřímně řečeno, obě jsme se s tím sraly docela dlouho, aby tam toho bylo co možná nejvíc, a takhle prostě profesionální přístup nevypadá. Každopádně, jsem ráda, že to mám z krku, ale docela mě to vyšťavilo a především znechutilo. -_-


• Ve čtvrtek jsem vyloupla první okénko z adventního kalendáře, úspěšně dokoupila poslední zbytky vánočních dárků a neplánovaně se svěřila další kamarádce a zároveň spolužačce se svou sběratelskou slabůstkou - v Dráčiku jsem totiž zcela nečekaně narazila na Freak du Chic Twylu v akci za 399,-, s kartičkou 371,- ... čemuž, jak jistě chápete, nešlo odolat. Takže bezpečně vím o jedné věci, kterou najdu pod stromečkem. ^^ A taky devátá epizoda YoI ... co dodat. ♥

• No a včera, včera jsem si udělala volno, protože se mi vstávat do toho vichru prostě nechtělo ... a jakkoliv ten den vypadal, že bude fajn (jako že jsem třeba místo plánu dělat něco přínosného zkoukla druhou řadu Binanu), ale nakonec mě tak nějak sral celý známý i neznámý svět, což vykulminovalo ještě tím, že kvůli nějaké poruše netekla voda, takže jsem si ani to blbé odpolední kafe nemohla uvařit.


Kitten thinks of nothing but murder all day

Nakonec to trochu zachránil večer s pizzou, vínem a Fantastickými zvířaty (u kterých se skutečně taky přikláním k tomu, že mi to přišlo spíš jako Doktorský speciál, ale not bad), ale nevím, asi nějaké negativní vibrace ve vzduchu či co.

Čili, takhle nějak si, kromě pravidelného večerního fetování mé dokonalé adventní svíčky s vůní jablka se skořicí a animování, protože mě chytl nějaký hype, žiju, škola mě ještě nesežrala. Ale mám alespoň fajnové vyhlídky, minimálně na pondělí, kdy mě čeká sraz se Simčou a první letošní dárečkování. ^^ Nerada to totiž říkám, ale už se sem přes ty dárky pomalu přestávám vejít a velmi ráda už bych se jich zbavila. ^^" A taky, přesně za týden, vánoční trhy a tedy (doufám) zase svařáček v nějakých pěkných vánočních hrnečcích. Vánoce se prostě blíží čím dál víc. :3

Pineshemian Rhapsody

30. listopadu 2016 v 17:09 |  Gramofon Underlandu
Můj nový zlepšovák nálady. :'333


SO YOU THINK YOU CAN STONE ME AND SPIT IN MY EYE aka go Dipper, go son!!!

Oficiálně předvánočně

27. listopadu 2016 v 17:27 |  Herald z roku 2016
Všimli jste si, jak pravidelně se poslední dobou ozývám? Ono je to tak ... v týdnu většinu buď nemám čas nebo se mi jednoduše nechce, a o víkendu, kdy třeba zase čas mám, se mi nakonec pro změnu nechce proto, že se mnou nikdo nemluví a všude je mrtvo. Takže ... člověk si prostě nevybere.

Myslím, že bych těch naordinovaných pět epizod Saiki Kusuo no Ψ-nan denně se na mě začíná povahově nějak podepisovat ... možná bych tu dávku měla snížit

Každopádně, ani tenhle týden nebyl tak úplně marný. V pondělí mi byla pochválena úvaha, ve které jsem pro změnu přirovnávala výchovný proces k práci sochaře (a zvládla Mob Psycho 100, jak jste si mohli všimnout), v úterý nás u Joela konečně bylo víc než tři a byl to snad nejlepší seminář od začátku semestru, kde se mi fakt i chtělo přemýšlet a diskututovat. A kromě toho jsem po jeho skončení odfrčela po práci se Sayou z Ústí a vydaly jsme se na pár hodin na pokec, pivo a tatarák (další Svatá Trojice, om nom nom), což se musí opakovat častěji, protože jsme probraly vše od Victuuri až po politiku a ohromně mě to pozvedlo na duchu. Ve středu jsem pak byla donucena oběhat šest půlek úřadů, protože mi koncem měsíce končí status studenta (fňuk, jsem stará), což ale nakonec taky nebylo tak hrozivé, jak to vypadalo, všude na mě nějakým božím zásahem vyšli jen samí pohodoví usměvavý lidé, žádné bytosti na bázi uhlíku jako obvykle. Ve čtvrtek jsem si dala volno, protože jsem potřebovala udělat prezentaci (což se zvládla), no a v pátek se mi povedlo získat první zápočet a navrch jsem od paní docentky odcházela téměř se slzou v oku, protože mě poprosila, jestli by mohla to mé přirovnání s psaním divadelní hry odcitovat u sebe v prezentaci, jak moc se jí líbí. Takže budu zvěčněna pro další generace. :'3 A dneska, dneska se mi, protože včera mi bylo tak blbě, že jsem nebyla schopna ničeho produktivního, zvládla dát dohromady srovnání českého a slovenského základkového RVPčka pro angličtinu na víc než tisíc slov (jen tak mimo záznam, nebylo to náhodou taky něco s Raffaellem?)


Což mě ostatně přivádí k tomu, že tu máme první adventní neděli. V celém bytě (a že letos skutečně celém, i na balkoně do ulice máme venkovní světýlka) to krásně svítí, ostatní v ulici se taky začínají pozvolna připojovat, voní mi tu vanilková svíčka a já se jenom těším, až mi za chvíli začne adventní koncert. Pak se taky těším, až si večer se skleničkou vína pustím Sám doma 2, když už jsem v týdnu koukala na první. A pak taky na to, až se zachumlám do čerstvě povlečeného narozeninového povlečení s lištičkami a dalšími lesními zvířátky a pořádně se vyspím (dnes se mi pod vlivem šťastné modré tabletky zdály i takové perly, jako že jsem si šla do trafiky koupit Dívku a paní prodavačka mi nabídla, ať si vyberu, že jsou dvě obálky, jedna s Yuurim, druhá s Viktorem ... sáhla jsem po Viktorovi). To mi dneska, vzhledem k tomu, že konverzace s ostatními a okruh společných témat zase začínají skřípat a mrznout, bohatě stačí.

Takže vám s Billem, kterého vánoční nálada dostala taky, dokonce tak, že pomohl i s výzdobu na blogu, přejeme krásnou, příjemnou a pohodovou první adventní neděli. :3


I když to tak z mého aktuálního silně grumpy rozpoložení možná nevypadá, tak se na Vánoce strašně moc těším. ♥

Mob Psycho 100 - recenze

21. listopadu 2016 v 20:52 |  Anime recenze
Shigeo Kageyama, nebo také známý pod přezdívkou Mob, nikdy nebyl tak úplně obyčejný chlapec. Již od útlého věku se u něj začaly objevovat psychické síly - díky telekinezi například dokázal hýbat předměty pouze silou vůle nebo ohýbat lžičky. Ještě jako malý chlapec své schopnosti rád ukazoval ostatním, ale postupně od toho začal upouštět, až od toho upustil úplně. Nyní jako osmák tedy není na první pohled ničím zajímavý a většina lidí si ho vlastně ani nevšimne. Marně se snaží, aby si ho všimla Tsubomi, jeho spolužačka a láska už od dětských let, a po škole se svým duchovním mistrem Aratakou Reigenem, kterého skutečně respektuje (a který však sám žádné schopnosti nemá, vlastně je to prachobyčejný podvodník, který zneužívá toho, jak mocné médium Shigeo je), vymítá zlé duchy ... a také se snaží přijít na to, jaký je vlastně smysl jeho života. Ovšem, Shigeo se svými schopnostmi není sám, jemu podobných médií existuje mnohem víc. A existuje také ďábelská tajná organizace Claw složená právě z takových jedinců s obrovským komplexem nadřazenosti, jejímž cílem není nic menšího než totální ovládnutí světa a nastolení nového světového řádu. A právě tahle organizace začne vystrkovat růžky, když se síly probudí v Shigeovo mladším bratrovi Ritsuovi a všechno se to nějak zamotá. Jenže ani to ještě není všechno. Shigeo, kromě toho, že je skutečně hodně, hodně silné médium, má ještě jeden problém. Když se jeho emoce, ať už třeba strach nebo smutek, dostanou na plnou kapacitu, oněch 100%, tak zkrátka vybuchne ... obrovským množstvím energie a síly, kterou není schopen kontrolovat.

Matně si vzpomínám, že jsem o tom četla už u Scars, pak mi doporučila i Kadet ... a když něco doporučí Kadet, tak je to must-watch. A dobře jsem udělala, protože od prvních minut jsem věděla, že se mi to bude líbit. Člověk se asi neubrání srovnání s One Punch Man, už jenom proto, že oba pochází ze stejného pera a při prvním pohledu na styl kresby se to prostě nezapře (snad jen to, že Mob nemá plešku, nýbrž slušivý účes střižený podle hrnce) ... a však se tam sám Saitama několikrát mihne v podobě tapety na mobilu a podobně. A stejně, jako se mi líbil One Punch Man, Mob Psycho 100 se mi líbil taktéž, a to velmi. Sympatické hlavní postavy (Teru s tím ananasem na hlavě nemá chybu), ta typická divnokresba, na kterou už jste si ale mohli zvyknout, nejenom srandičky, ale i vážné chvilky, epické bitky jak se patří, a naprosto úžasný opening, jak po hudební, tak vizuální stránce. Pro mě osobně tedy Mob Psycho 100 bylo velmi milým a příjemným překvapením (protože kdyby nebylo ostatních, asi by mě minulo a to by byla vážně škoda), které mi prostě sedlo do noty. :)


Adventu již nakrátku

20. listopadu 2016 v 14:26 |  Herald z roku 2016
Je to tak, vážení, i když se vám to může zdát překvapivé či dokonce nepravdivé, tak příští neděle už bude první adventní. A i z toho důvodu se v našem případě využilo toho čtyřdenního volna především na to, aby se umyla okna, po roce zase doslova zasraná jak jetel. Teď se zase blýskají, záclony jsou zase skutečně bílé a čistotou vonící, v oknech jsou vločky, zasněžený les a další zimně-vánoční jemně třpytivé motivy a světýlka jen čekají na to, až je s nástupem příštího víkendu rozsvítím. A pustím si Christmas With Friends a Christmas Carol, nejvánočnější Doktorovský speciál, na který už pár let v tomhle období koukám pravidelně. Advent je zkrátka za humny a mám z toho radost. :3


Včera na mě s mozkomořím počasím, které skutečně trvalo až do večera, padla poměrně nevrlá a nepřejícná nálada, a tak jsem si většinu dne připadala jak ten zapšklý důchodce, co je nasupený na celý svět bez nějakého pořádného důvodu. Nakonec se mi ale tento stav povedlo zahnat, když jsem se někdy kolem půl desáté spontánně rozhodla, že mi nějaký Princ dvojí krve může vlézt na záda, vytáhla jsem do té doby netknutý Torchwoodovský notýsek, který mi vloni naježila Hanyuu, a začala do něj luštit šifrované části Journalu ... což mi vydrželo asi do půl jedné, kdy už mě fakt mocně bolela hlava. ^^" Pokračovala jsem ještě dnes ráno a slavnostně tedy můžu říct, že kromě jedné dvojstránky, která se šifrovaná takovým složitým sráčem, do kterého se mi asi nějakou dobu chtít fakt nebude, jsem si vyluštila všechno ... a miluju to snad ještě víc, jestli to vůbec jde. ♥


~ Ultravědecký šifrovaný zápis o kryogenické komoře aneb Ice ice baby ... Ford je totiž strašnej tydýt. :'3

Což mě přivádí ke skutečnosti, že asi musíte mít pocit, že nemám prakticky do čeho píchnout ... což není tak úplně pravda a vzhledem k tomu, že se docela nechutnou rychlostí blíží konec semestru, si pomalu začínám uvědomovat všechny ty seminárky, referáty a podobně, na které jsem zatím prakticky ani nesáhla a z nichž dvě mají deadline příští týden ... hups, dobře mi tak. :'D Tenhle semestr je vůbec nějaký divný. Tři týdny z něj ukradla praxe, teď furt něco odpadá nebo jsou svátky, a ve výsledku to vypadá tak, že cvika ze dvou předmětu jsme doteď zatím měli jenom jednou, a podobně. Je to zkrátka čudné a vůbec se mi to nechce líbit. Ale co, byla jsem za svou vedoucí diplomky (a zároveň bývalou vedoucí mé bakalářky) a na tématu a tak jsme se shodly, takže alespoň jeden (i když zrovna asi ten nejmenší) kámen z krku, yay.


No nic, mám před sebou sepsání půl nebo tři čtvrtě stránkové úvahy na téma Moc a bezmoc vychovatele (takže vlastně něco jako Moč bezmocných) na svůj jediný zítřejší seminář, a místo toho smolím tenhle článek a čekám na inspiraci od Múzy (ehehehe ... alespoň nestavím interdimenzionální portály proto, aby se mnou konečně začaly mluvit holky). Pořád tvrdím, že nápad nebo myšlenka se nedá uspěchat, že sama přijde v ten správný čas ... tak jen musím doufat, že ten správný čas přijde ještě tak, abych to stihla. ^^"

Říkám vám, nechoďte na magistra. Nechoďte na magistra, nebo se z toho zblázníte.

Další články