Legion

Dnes v 13:16
Aneb další Marvelovská jízda, tentokrát mutantí, a nutno podotknout, že dle mého dkromného názoru jí filmoví X-Meni nesahají ani po kotníky (a to mám třeba First Class fakt ráda). Tohle je zkrátka dokonalá postmoderní, často až psychedelická jízda, kdy netušíte, co je skutečné a co ne, a po chvíli už pomalu ani to, čí vlastně jste, a to je právě to, co tenhle počin dělá tak moc božím ... tedy, kromě perfektní kamery, neméně perfektních hudebních čísel (za mě tedy rozhodně vedou Lennyina taneční sekvence a to awesome Bolero) a neméně perfektních postav (Lenny je asi má nová waifu, ta ženská je hot as hell *-*). Skutečně jsem velmi zvědavá na druhou řadu, protože takových dobře udělaných hald není nikdy dost.


 

ChäoS;Child - recenze

Včera v 19:03 |  Anime recenze
"I'm different than other people." A lot of people say that. But most of them are wrong. They're all idiots, and they don't realize it. But I'm the one person that really is different.

Před šesti lety docházelo v Shibuye k sérii brutálních a dost bizarních vražd známých pod jménem New Generation, které byly spojeny především se jménem Takumi Nishijou. Když události vrcholily, Shibuyou otřáslo zemětřesení, které značnou část srovnalo se zemí, a k nebi vytryskl sloup jasného bílého světla. V té době ještě malý Takuru Miyashiro byl jedním ze svědků, kteří tento podivný jev zahlédli. Ovšem teď, po šesti letech, se zdá, jako by se události New Gen vrátily a na výročí každé z předchozích vražd je spáchána nová, neméně brutální a bizarní. Takuru, teď už jako středoškolák, se se svým investigativním klubem snaží všemu přijít na kloub, protože ho celý případ New Gen fascinuje, ačkoliv se tím často dostává na hranu zákona a svou nevlastní sestru Nono tím dovádí k zoufalství. Když se jednoho dne s kamarádkou Serikou octne přímo na místě činu, kde se shodou náhod nachází také další spolužačka, Hinae Arimura, věci se začnou čím dál víc zamotávat. Obzvlášť, když Takuru začíná zjišťovat, že stejně jako několik dalších lidí z jeho okolí disponuje schopnostmi přesahujícími běžné smrtelníky, které zjevně nějak souvisí s oním sloupcem bílého světla, který před lety viděl. Souvisí nějak vraždy s podivnými sumo nálepkami, které se všude začínají objevovat a u některých lidí způsobují dost znepokojivé reakce? Jakou roli v tom všem hraje Takuru? Kde je hranice mezi realitou a iluzí a jak je od sebe vůbec lze odlišit? A jsou vůbec všichni takoví, jací se zdají?

Jak už vám mohlo dojít z úplného úvodu, jedná se o volné pokračování navazující na ChäoS;HEAd (a jedná se tedy o další z paralelních dějových linií Steins;Gate, Occultic;Nine a Robotics;Notes), s kompletně novým obsazením, a to je vlastně i jeden z důvodů, proč porušuji svou zásadu nepsat recenze o pokračováních jednoho anime. Události navazují na to, co se událo v ChäoS;HEAd, ale není to druhá řada v pravém slova smyslu. Navíc, a to je důvod nejhlavnější, oproti ChäoS;HEAd, které mi ve výsledku přišlo jako dost promarněný potenciál (a Takumiho bych s chutí skopala do kuličky), mě ChäoS;Child velmi mile překvapilo a hlavně bavilo ... a co vám budu povídat, čím víc se blížil konec, tím víc mi padala čelist dolů, protože zvraty everywhere. Je to zkrátka takový ten klasický mindfuck, kde nic není tak, jak se zdá, a kde se tak trochu kreativnějšími (ve smyslu Hannibala Lectera) scénami taky zrovna nešetří.


Četníci z Luhačovic

Pátek v 21:33
Nebo také Četníci z Tajemné chýše, neboť jeden z mých chlapců je zároveň český Dipper. (¬‿¬) Na Četnické humoresky jsem si nikdy nějak závratně nepotrpěla (myšleno tak, že jsem je vysloveně nevyhledávala), ale když měli po novém roce začít dávat tohle a v televizi v pátek většinou běžívá velké prd, řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám ... a vidíte, vydrželo mi to až do konce. ^^ Ono to totiž vůbec nebylo špatné, spíš naopak, a ty zločiny, které se tam řešily, mi občas na naše luhy a háje přišly skutečně velmi výživné ... a navíc, chlapci jsou mé prvorepublikové extra skořicové rolky, které si zaslouží ochraňovat, a některé ještě o chlup víc (pokud byste se ptali, tak jsem rozhodně poslední díl nestrávila mlácením pěstí do polštáře a klením jak dlaždič, poznámky o kastraci nevyjímaje, ani v nejmenším ... tohle totiž bylo fakt exemplárně hnusný a neodpustím to, prostě ne ... zlomte mé skořicové rolce srdce a já vám zlomím vaz). Takže, pokud budu i nadále žít ve své bublině, ve které se poslední dva díly nestaly, skořicové rolky pro mě i nadále zůstanou skořicovými rolkami. :>


 


Legion - Bolero

Pátek v 12:16 |  Gramofon Underlandu
Omlouvám se za ten Legioní spam, ale ten geniální soundtrack prostě nelze ignorovat ... většinou si na "prznění" klasiky moc nepotrpím, ale takhle verze Maurice Ravela spolu s tím, co ji doprovázelo, je něco úžasného.


You rise when the king appears!

Jeff Russo - Choir and Crickets

23. března 2017 v 19:50 |  Gramofon Underlandu
Tohle je prostě tak strašně uklidňující ... :'3


Saku už by chtěla magisterský titulešek

21. března 2017 v 17:38 |  Herald z roku 2017
Všichni bychom už chtěli magisterský titulešek, miláškové, jenže jak to tak vidím, asi dřív umřu, než na něj vůbec dosáhnu. :'D Ten minulý týden mě totiž hodil do úplně jiné dimenze a skutečnost, že tento týden je vlastně posledním týdnem semestru, mě poněkud zaskočila. ^^" Ale snažím se tím nenechat vyvést z míry a nějak to všechno zvládnout (a už teď jsem si téměř jistá, že se z příštího týdne asi poseru, ehm).

Včera jsem měla naposledy poslední předmět, který jsme už jako jediný měli dohromady se sólaři, a už z něj mám i zápočet. Z druhého navazujícího, kde jsem se opět přesvědčila, že Excel je moje nemesis, už mám taky zápočet, jen ještě musím udělat projekt, abych měla i zkoušku. Se zbytkem vnitřních bohyň (soukromé pojmenování mých drahých kombo děvčat) jsme pak drandily po Ústí pro starší zápisy do indexu v Ditině pandě (i když ty zvuky připomínaly spíš auto z RRRrrr!!, zátěžový test :D), takže ani tu poslední pondělní tortillu jsme nestihly, fňuk. A taky jsem měla na Religionistice referát, na kterém jsem jako správný Dipper usilovně pracovala za použití obrovského množství relevantních zdrojů.


Strejda Ford by měl radost

A aby byl dojem úplně perfektní, nesla jsem si materiály v tašce s Devil's Trap a prezentovala ve Stranger Falls tričku s Billovým zodiacem na krku (ano, takovou příležitost jsem si prostě nemohla nechat ujít :D). Referát byl v pohodě a první reakce, které se mi dostalo, byla "Kdo tě poslal?", takže myslím, že mise byla úspěšná. 8D Proto jsem si za odměnu večer před příjezdem vlaku ještě skočila do Tigeru pro něco, co jsem chtěla už strašně dlouho, ale když jsem si pro to po Vánocích chtěla jít, už to nebylo ... až doteď - velký duhový deštník! *-*


(nebo také deštník s homosexuálními chemtrails, chcete-li, leccos nového jsem se díky referátu přiučila)

Dneska jsem pro změnu jela do Ústí zbytečně, což jsem se samozřejmě dozvěděla až na místě, jak jinak, a zbytečné bylo nakonec i čekání na inštituci, ale což. Alespoň jsme si s Káťou daly zase stolní fotbálek dole v knihovně a s Ditou vyběhaly pár dalších autogramů do apendixu. Jen ... už od rána jsem měla pocit, že dnešek bude stát totálně za starou bačkoru, a jak se ukázalo, měla jsem pravdu - vesmír se mě zjevně vytrvale snažil zabít. Nejdřív mě ve dveřích přivřel výtah, pak jsem si dala solidní perdu do hlavy v autobuse, a nakonec jsem si málem rozbila ústa na schodech před nádražím. Proto už dneska radši nebudu dělat nic, mohla bych si ublížit ještě víc. :'D

Ach bože ... je teprve úterý a já už mám pocit, jako bych měla za sebou celý týden. Musím to vydržet, ještě nějakou dobu.


Trust no one!

17. března 2017 v 17:35 |  Kreativně-grafický koutek
I did a thing ... again. Od božího rána jsem dipperovala nad referátem z konspiračních teorií na náboženství, tak se to logicky muselo někde podepsat. (¬‿¬)


Hned bych se tam vrátila

Long time no see

16. března 2017 v 18:04 |  Herald z roku 2017
Did you miss me?
Admit it, you missed me. (¬‿¬)

A kdo že je na vině? Tenhle sráč.


Vedoucí mi totiž udělala přesně to, co poprvé u bakalářky - pár dní před poslední možností odevzdání přišla s tím, co všechno je ještě třeba předělat, dodělat a podobně. Od pondělka jsem tedy vynechávala školu a od rána do večera prakticky v kuse makala, abych to včera mohla odevzdat. Teď už je to tedy v rukou božích ... a že z toho mám solidní strach, i když se to snažím tolik si to nepřipouštět nebo na to alespoň nemyslet. Vystresovaná už jsem tak, že jsem si včera vytrhla šedivý vlas a i když jsem dneska plánovala konečně se po tom martyriu pořádně vyspat, stejně jsem vzhůru už od půl sedmé. :'D Tak jen doufám, že to alespoň k něčemu bude.


A taky si myslím, že teď už bych si s klidem mohla číst Captive Prince a podobnou literaturu třeba v obýváku, protože Betonová zahrada mého tatínka vyšokovala natolik, že už to asi jen tak něco nepřekoná. :D

Jinak se toho vlastně ani nic moc zajímavého nestalo. Ještě minulý týden jsem se o krok přiblížila k tomu, abych byla taky basic bitch, a to tím, že jsem si pořídila kurevsky drahý Yankee Candle vosk s vůní třešňových květů (aneb always slut for cherry blossoms), připadám si jak solidní feťák, jak ho tu zabalený pořád očuchávám, a asi bych v tomto případě nepohrdla ani velkou svíčkou ve skle. Jen se mi za to fakt nechce dávat ty nekřesťanské prachy. :'D A taky jsem objevila další nový seriál, který je tedy solidní halda (vážně, teď už pomalu ani nevím, čí vlastně jsem), a to Legion. Jinak mám pocit, že celý tenhle týden, během kterého nechybělo málo, abych si ukousala snad i špičky prstů, spadá do nějaké úplně jiné dimenze než zbytek, tak jen čekám, kdy se to zase vrátí do starých kolejí.

Ale i tak na mě osud nebyl až tak hnusný. Prakticky od začátku semestru se mnou pravidelně každé pondělí jezdí vlakem a následně i autobusem moc pěkná slečna s fialovým pramenem ve vlasech. No a jelikož jsem tohle pondělí zůstávala doma zahrabaná v práci, docela mě štvalo, že ji neuvidím ... no a hádejte, koho mi včera osud přihrál do cesty přímo na školní chodbě. ^3^


Pořád to říkám. Malé radosti. :) A teď mě omluvte, jdu pokračovat ve svém těžce dipperovském referátu na konspirační teorie a náboženství. 8D

Tron Legacy - The Grid

10. března 2017 v 9:58 |  Gramofon Underlandu
Nadávejte si na to jak chcete, ale Daft Punk odvedli se sountrackem naprosto perfektní práci. *-*


Jsem zapomnětlivá matka

8. března 2017 v 12:38 |  Herald z roku 2017
Úplně se mi totiž vlivem všech těch aktuálních školních povinností a shonu vykouřilo z hlavy, že můj drahý blogíseQ minulý pátek oslavil již sedm let své existence a už je tedy nějaký ten pátek v raném školním věku. Holt už pomalu ani nevím, kde mi hlava stojí. :'D

Nechci tu omílat stále ty stejné plky jako předešlé roky, stručně a dietně, jsem ráda za každého človíčka, který Underland čte a třeba se na něj i vrací. Co mě trochu mrzí stále nižší zpětná vazba z vaší strany, a to v poslední době skutečně žalostná. Jasně, chápu, všichni máme své starosti a povinnosti, ale alespoň občas by ta připomínka toho, že si tu neplácám játra úplně zbytečně, udělala radost. Ale to už záleží jen a jen na vás.

Tak tedy, ještě jednou díky. ♥


A když už jsme u toho, všem úžasným slečnám a dámám přeji krásný i ten dnešní den. :>

Další články