Pot, rock a slzy aneb Lázeňská 2017

Můžu říct, že letos nám počasí na tu naší největší městskou volnou open-air akci v republice počasí přálo snad až moc, člověk doslova zapařil a zahumřil (vinna). Ale na druhou stranu, kdyby pršelo a byla zima (což už se taky několikrát zažilo), bylo by to mnohem, ale mnohem horší. Navíc, pokud nejste idiot a dostatečně se zásobíte tekutinami, kousek stínu, kam se dá zalézt, se někde vždycky najde. ;)

 

13 Reasons Why

Pátek v 20:35
Oukej, tak tohle byl zase jednou dost silný zážitek. Ano, v některých chvílích jsem tak trochu nechápala, proč z toho Hannah dělá takové drama, ale na druhou stranu jsem se do ní dokázala poměrně dost dobře vcítit, i v návaznosti na své zkušenosti ze střední školy, které bych nejradši úplně vymazala. On totiž ne každý je splachující a ty hnusné věci si pořád pamatuje, i když už je to třeba léta zpátky. Jasně, všichni mají problémy a že se něco ze zde prezentovaných věcí děje každému druhému středoškolákovi ještě neznamená, že se s tím každý dokáže vyrovnat. Možná to je tím, že tomu není tak dlouho, kdy jsem se ze stejného pocitu prázdnoty, který Hannah popisovala, snažila vyhrabat, ale podle mě tenhle seriál dokonale ukazuje, kam až blbé řeči nebo blbé činy, které někomu mohou připadat malicherné, mohou pro změnu někoho dalšího dohnat ... a nikdo se mu v tom nepokusí zabránit nebo mu nějak pomoct. A to je na tom to nejhorší.

Already dead

Čtvrtek v 18:11 |  Královniny panenky
Však víte, jak to měli behavioristi s tím posilováním ... nebo možná nevíte, ale to je jedno, googlit můžete vždycky.

Už když mi Míša před pár týdny poslala odkaz, věděla jsem, že ji potřebuji a že ji jednou budu mít. Minulý týden, kdy už jsem byla doslova uzlíček nervů, jsem si ji objednala s tím, že by mi měla dorazit akorát po té anglistické státnici a bude holt odměna nebo bolestné (ale v tu odměnu jsem tak nějak doufala víc).

No a vidíte, včera mi přifrčela. Má krásná a především úžasná Liv (ze seriálu, u kterého jsem ani nedoufala, že bych si ho mohla až tak oblíbit, a podívejte, kam jsme se za ty už tři sezóny dostali) aneb s Ghoulií a Moanicou už třetí zombie v mém království. :3

 


První final boss je dole

Úterý v 17:19 |  Herald z roku 2017
Veřejně přiznávám, že jsem několik posledních dní, slovy od pátku, byla na přesdržku (což ale nijak nezmenšuje jisté věci, které se staly a řekly, jen se to teď projevilo trochu intenzivněji než obvykle), protože jsem z neustálého šrocení se tří různých sfér v podobě anglistické metodologie, lingvistiky a literatury, které se vám po čase začnou krásně slévat dohromady, nebyla daleko totálnímu složení a vážně si nepamatuji, kdy jsem na tom byla naposled takhle psychicky špatně, protože ani u diplomky to až takhle daleko nedošlo.


Nicméně, odříkání všeho, prasklé nervy i ztráta jakékoliv frustrační tolerance se zjevně někde projevily a těch čtyřicet minut na potítku a dalších čtyřicet u zkoušky zjevně k něčemu byly. Vytáhla jsem si z metodologie CEFR (Common European Framework of References for Languages, takže jedna z největších sraček, co tam byla), z lingvistiky Theories of Reference (takže převážně sémantika, tvoření významu a tak) a z literatury renesanci v poezii a dramatu, takže Shakespeara (ještě že jsem na toho Hamleta s Tennantem koukala, asi boží prozřetelnost). K tomu jsem s sebou musela tahat své nanukové desky z Tigeru s materiály z obou praxí, zasraný EPOSTL (který mi nikdy s ničím nepomohl a nejradši bych ho teď rituálně spálila) plus ještě ukázat, jak bych prakticky realizovala nějakou činnost s materiálem, který se taky tahal.

Byla jsem tam od osmi ráno do dvou odpoledne (ne přímo na zkoušce, ale celkově, samozřejmě) a můžu říct, že za celou svou studijní kariéru tohle byla zatím ta nejvydřenější trojka, jakou se mi kdy doslova v potu a krvi povedlo dostat (nemůžu říct, že by někdo byl vysloveně hnusný nebo nějak rýpal, to vůbec, spíš to bylo strašně náročné psychicky a ohledně té nechutné tuny věcí, které se člověk musel naučit a ve kterých už se ztrácel). S tím, že mám tohle anglistické peklo konečně za sebou a že už velkokněžnu v životě neuvidím (pokud na ni někde nenarazím), mi spadla ze srdce doslova skála a jsem šťastná, že tuhle státnici mám, jedno za kolik, na to se stejně nikdo nikdy neptá. ヾ(@^▽^@)ノ


Zítra se tedy, protože respektuji vlastnosti a kapacitu svého mozku, dávám volno, kdy prostě nebudu dělat ale lautr nic, co by bylo cognitively demanding. Pak se pomalu začnu pořádně připravovat na tu předposlední státnici, která mě čeká za pár týdnů. Důležité ale je, že o víkendu o Lázeňské můžu oprávněně oslavovat. ^^

Kancelář pro uvádění (nejen) románových příběhů na pravou míru aneb Criticism for dummies

19. května 2017 v 18:25 |  Epické výroky
Pamatujete si na Saturninovu kancelář? Tak přesně něco podobného, jen s anglo-americkou literaturou a její kritikou obecně jsme dneska s kamarádkou vlivem očividně přeplněné kapacity mozku v rámci blížících se státnic začly spontánně dávat dohromady na Cvrlikovníku (a nakonec i na Xichtoknize, kde se připojili další). :D

Heslem našeho kritického směru je Upřímně, stručně a výstižně a toto jsou perly, které jsme zatím daly dohromady.


Další články